Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBar
30. 05. 2007
0
0
1051
Autor
FoxxiBlonde
Můj stav poté, co jsem si na pivo zašel sám se sebou
V přetlakové komoře žalu
odpustí ti farář bez sutany pozlaceným ventilem.
Na, dej si! Povídej…
Roh lampy tvaru mléčné krabice se s tebou potrká.
Ta kráva! Dej mi ještě jednu!
Koudel bulev zahloubaná v lihu nasakuje sklo
a hlava klesá do ponoru barev.
Terezo! Je plno trosečníků u stolků,
když ledviny se vyprazdňují,
no a co!
Slovy, která přeskakují přes překážku jazyka,
se rozhřeš, mříže zpovědnicí rozřež,
zavírací doba víka na rakvi se blíží,
s depresí- svou suterénní děvkou,
pomalu se miliskuješ v předehře.
Kaňky dne, jež toužíš smývat,
zčervivělý mozek
mokrou houbou jenom rozmaže.
A po zlehčení portmonky
tvá ponorka se vynoří zas do ulice.
Velrybo,
co uvízla jsi na mělčině dopitého oceánu,
mrtvolo,
jíž otravují exhumací
na nechutně střízlivícím slunci.