Café de Vie

.....

vím že jednou splatím svůj dluh kdy prostojím celé dny v říjnovém slunku v zatuhlé asfaltové louži s nadějí že mi teplo tvých dlaní pomůže ven jako tolikrát předtím ale potom znovu vlezu do toho zastrčeného koloniálu koupit si na sekyru jednu mouchu v karamelu a řadu lehkých kocovin /tam jsme si kdysi koupili originál lásky, vzpomínáš?/ ...a znovu vyjdu ven do té Café de Vie s otevřenými novinami s titulky: "dnes jste měli možnost změnit černou kroniku"

---