Zastavení

Zastavení

Tahem smyčce drženým v mistrné ruce,

časem vyryté vrásky jsou jako linky,

po stařeckých skvrnách pak melodie kane,

to violoncello nechává se zvolna laskat...

Nač vhodných slov nelze nalézt,

to skladba praví,

o čem chci zpívat a mluvit,

nikdo z vás neví.

Je krásná, přenádherná, pro každého svá,

ve zmatku života nelze zažít, neb během něho nepřijde,

je jako chmýří hebká a jako svlačec silná a... strnulá.

Zlehka dotýká se studené ranní rosy,

letmý pohled, jak za tebou v dálce kráčí,

krásná, přenádherná, pro každého – smrt.