Trest smrti

V křesle seděl muž
a do jeho tváře
byses vydržel
dívat celou věčnost
skrýval se v ní
jeho špatný život
náhle se zachvěl
a pak ještě jednou
a mohlo by to být
skoro k smíchu
kdyby
od křesla nevedl drát
až k páce na zdi
a už
to nebyl člověk ani muž.

U páky stojí pán v brýlích
spíše jenom brýle
sedící na pánovi v brýlích
bezvýznamné brýle
dvě čočky kostěná obroučka
které v tomto světě
naprosto nic neznamenají
nikdy nic nezmění.

A postava v křesle
už se nepohne
byl to špatný člověk
a právě teď zemřel
ale celý ten okamžik
si velmi dobře uvědomoval
přesto vůbec netušil
ani nikdo jiný v místnosti
kdo je doopravdy
znovu vinen a trestán
nebyl to on který
zabil ženu a dvě děti
ani jeho žena která
ho podváděla kdy mohla
ani jeho děti které
byly příliš malé
na jakýkoliv trest
ani soudce který
ho podpisem věnoval smrti
ale brýle stojící
u páky na zdi které
jediné zoufale netušily
proč musejí tahat za páku
nikdy je nenapadlo
v tu chvíli odejít
pryč z místnosti ven

---