Pomsta

Ano,

Ten nůž jsem ti do srdce zabodla já.

          Bolí?           

Asi už nejsem jen číslem v tvém seznamu,

Jen jednou z těch,

Které ti daly co jsi chtěl,

I když,

Tehdy jsme to chtěli oba,

Proto ti patří ten nůž,

Že jsi mě pokořil,

Dostal na kolena,

Poznal mou pravou tvář,

Viděl mě šťastnou,

Zamilovanou…

Ale to ti už nedovolím,

Poznáš jen vztek,

Jež nepatří tobě,

Ale celému lidstvu,

Za to,

Že jsem jen jedna z šesti miliard,

Co každodenně zápasí o přežití,

A nemá čas se zastavit,

A odpustit.

Umím se jen mstít.

Teď,

Když krvácíš,

Si toho snad už všimneš.