Samota

 

Venku je parno
v duši je žal
před zrakem kalno
to sis však přál...

Cvaknutí oznamuje další láhev otevřenou
v ústech už známá melancholická chuť
Myšlenky temné se honí hlavou
jak přidati si do pití rtuť

Byl by svět potom lepší?
nic by tě už netížilo  /-viď
Mněl bys zase svá křídla
a radosti plný břich

nepotřebuješ přece lidi
Všude kolem je jich dost a dost
To co však chceš míti
Už není jen ta radost

Měníš se prý dospíváš
Ach jak težká doba to je
s těmi co přáteli jsi nazýval
už se dlouho nevídáš

Nikdy neříkej nikdy
prý kdysi jsi to sám říkal
Teď jen matné vzpomínky
ukazují kým si kdysi býval

Ztratil jsi sám sebe
Přátelé odešli v dál
Tam kde teď je nebe
Bys psa nevyhnal...