Podívej se na svůj spodní ret

Scéna 1. Na jevišti je kulatý nebo čtvercový stůl a čtyři židle. GABRO, KONRÁD oba sedí u stolu; asi minutu je ticho Gabro : Opravdu, zase chci cítit ten nádherný pocit, jak mi pod rukama plyne tvá teplá krev. Konrád : Co ? Gabro : ( pokývá hlavou ) No, zkusil sis už někdy strčit něco do hlavy ? Konrád : Třeba co ? Gabro : Katedrálu nebo tak něco. Konrád : Jakou katedrálu ? Gabro : Třeba tu, co je v Remeši. Konrád : A ty ji snad v hlavě máš ? Gabro : (překvapeně, až vyděšeně) Ježíši, to ne ! (chvíli mlčí, potom pokračuje klidně) Je v Remeši. Konrád : Jo ? Na scéně se objeví usmívající se Hipísák, řekne : „Peace, vole. (pauza) Ještě se vrátím" a odejde. Gabro : No a ne ? Konrád : Já nemám tušení. Gabro : Haha, a co na to (pauza) Karl (pauza) Friedrich (pauza) Gauss ? (kývne na Konráda) Konrád pokývá hlavou. Přichází Ambrož a Občan. Ambrož drží v ruce knihu s nápisem „Lenin vybrané spisy 3" Je nutné, aby nepřišli společně; buď musí každý z nich přijít z jiné strany nebo mezi jejich příchody musí být nějaká doba. Konrád : (praští do stolu) Tak dost ! Ambrož a Občan se posadí u stolu. Konrád : Ambrožu ! Ambrož : No ? Konrád : Ambrožu ! Ambrož : Co je ? Konrád : Ambrožu ! Na scéně se objeví Hipísák, řekne : „Peace, vole. (pauza) Se ještě vrátím" a odejde. Ambrož se kysele usměje a podá Konrádovi knihu Konrád : (listuje v knize) Jednou jsem měl naprosto (zarazí se) jako kdyby (podá otevřenou knihu Ambrožovi) Ambrož položí knihu před sebe, Konrád se zvedne a odejde, ostatní začnou tleskat a skandovat : „nosorožec" Scéna 2. Na jevišti je malý stolek se židlí. Na stolku je položené prkno. KONRÁD Konrád přijde ke stolu, obejde ho, nakloní se nad něj a prohlíží si prkno. Pak vezme prkno, opře ho o stůl, položí na stůl cedulku s nápisem „patřím do chladničky", poodejde, vrátí se a posadí se ke stolu. Pak si položí hlavu na stůl a usne. Na scénu přijde Hipísák, řekne : „Peace, vole. (pauza) Vrátím se" a odejde. Světlo slábne, až vznikne tma. - 1. přestávka Scéna 3. Totéž, co ve 2. scéně, ale prkno je opřené o stolek. KONRÁD Konrád spí na stole. Jakoby z dálky se ozývá dialog : Gabro : A kde je vůbec Konrádovi konec ? Ambrož : Dnes vůbec nepřišel. Gabro : A kde je mu začátek ? Ambrož : Je doma. Gabro : Vy jste mě ale rozladil. Světlo zesiluje, Konrád se zvedá ze stolu. Pak světlo opět slábne a Konrád opět usíná. - 2. přestávka Scéna 4. Totéž, co v 1. scéně. AMBROŽ, GABRO, OBČAN Všichni sedí u stolu, tleskají a skandují : „nosorožec". V pozadí projde Konrád a vykřikne „prdel !". Pak se vrátí, hloupě kouká a tváří se smutně. Všichni přestanou tleskat a skandovat, Gabro vstane, olízne Konrádovi obličej, odvede ho ke stolu a zatlačí ho do židle. Všichni kromě Konráda zase začnou „nosorožec". Konrád vstane, ale Gabro ho zase posadí. Konrád se nadechne, jako by chtěl něco říct. Ambrož : Ty to víš, Konráde, já si osobně myslím, že v pekle obojživelníci vůbec nejsou, ale stejně bych chtěl znát váš názor. Všichni pokývají hlavami. Konrád : Peklo, to jsou jiní lidé. (pauza) Sartre. Nemám žádný důvod si myslet, že jsou to taky obojživelníci. Všichni pokývají hlavami. Gabro : Záleží na tom, kdo jsou vlastně čerti ? Všichni pokývají hlavami. Na scénu přijde Hipísák, řekne : „Peace, vole. (pauza) Ještě se vrátím" a odejde. Konrád : Čerti, no ovšem, kdo kdy viděl čerty ? Kdo může mít jistotu, že to nejsou obojživelníci ? Všichni pokývají hlavami. Gabro : Husar. Všichni pokývají hlavami. Ambrož : Všimli jste si, že vždycky někdo něco řekne a akorát všichni uznale pokývají hlavama ? Všichni pokývají hlavami. Konrád : Jo, je tady vcelku nuda, spravil by to tak možná (pauza) mimozemšťan. Všichni pokývají hlavami. Přijde Hipísák, řekne : „Peace, vole." a odejde. Hned se vrátí, řekne : „Jo, ještě se vrátím." a odejde. Gabro : A co vůbec ve světě, kde si už většina zvykla vzdávat se zdvižením jedné ruky ? Všichni pokývají hlavami. Ambrož a Gabro odejdou. Světlo slábne. Scéna 5. Totéž, co v 1. a 4. scéně. KONRÁD, AMBROŽ, OBČAN Všichni sedí u stolu, Ambrož a Občan mají před sebou půllitry s pivem, Konrád má před sebou cívku drátu. Ambrož : Co by se asi stalo, kdybych teď, chápete, kdybych teď (pauza) kdybych odešel ? Konrád : (tragicky) Hluk podobný bouři, náhle, jako rána. Nic kromě jasné záře a hluku, ohlušujícího, pohlcujícího. Zkáza všeho řádu, všeho, co známe. Proměna světa v něco, co už není a nikdy znovu nebude světem. A bolest, bolest, jakou nezažil nikdo z nás, bolest, co přichází a nepomíjí. Ambrož : No, tak já tady zůstanu. Všichni pijí pivo, Konrád pije od ostatních. Přijde Hipísák, řekne : „Peace, vole. Už se nevrátím" a odejde. Ambrož : Vždycky jsem ten poslední, kdo se něco dozví. Pokračují v pití. Přichází Vyslanec a Tlumočník. Vyslanec má na spodním rtu cigaretu a drží v ruce květináč s mučenkou, případně s jinou kytkou, Tlumočník drží bič. Konrád : Jeden člověk může znamenat zprávu, dva můžou znamenat agresi. Ambrož pevně uchopí knihu. Vyslanec začne koulet očima a rozhazovat rukama, ale Tlumočník mu pohrozí bičem. Tlumočník : Já jsem jeho tlumočník. On je vyslanec z planety Venuše. Asi půl minuty je ticho. Nikdo nic neříká. Konrád, Ambrož a Občan se upřeně dívají na vyslance, jako by na něco čekali Tlumočník : (podívá se rozzlobeně na vyslance, potom předstírá, že přemýšlí) Vyslanec k vám směřuje svůj pozdrav. Opět asi půl minuty ticho. Konrád, Ambrož a Občan se upřeně dívají na vyslance, jako by na něco čekali. Ambrož : A co chce ? Vyslanec několik vteřin mlčí. Tlumočník : (podívá se na vyslance, pak na Ambrože) To je jeho odpověď. Vyslanec podá květináč Konrádovi, vezme si židli na rameno a odejde i s Tlumočníkem. Ambrož : Proč, když jde ten pohádkovej Honza do světa, bere si vždycky přes rameno raneček ? On si snad nemůže vzít židli ? Co on má vůbec proti židli ? Přijde Gabro s židlí na rameni. Je nutné, aby židle byla odlišná od té, kterou odnesl Vyslanec. Ambrož : A všude, kde tuší židli, má své lstivé špehy. Konrád : Já jako symbolista se snažím proniknout hlouběji. Gabro : (Nadšeně) Dobrý den ! (zarazí se) No, aha. Gabro postaví židli ke stolu, Konrád postaví květináč na stůl. Gabro : Zabij bobra, zachráníš strom. (pauza) Obráceně to asi neplatí. Ambrož : Zabij strom, zachráníš bobra ? Konrád : Zachraň bobra, zabiješ strom ? Gabro : Ne. Zachraň strom, zabiješ bobra. Ambrož : Ne, to asi neplatí. Konrád : (mluví nezřetelně) Zabij strom, zabiješ bobra. (pauza) Nemohli bysme teď udělat něco rozumnýho ? Gabro : Mohli ? Ambrož : Co jako ? Konrád : Nevím, ale to co tady děláme teď je nuda, ne ? Občan vrtí hlavou. Ambrož : To si nemyslím. Konrád : No, ale já bych stejně (podívá se po ostatních a nechá větu nedokončenou) Gabro : Můžeš začít. Konrád : (vřeští) Já jsem píča, co jsi ty ? Gabro se zasměje. Ambrož : Nesměj se, jako kdyby řekl Mahábharátu zpaměti. Gabro otočí Konrádovu hlavu k sobě a podívá se mu zblízka do obličeje. Usměje se. Gabro : Taková držka ! Chvíli je ticho. Gabro : Myslím, že můžu sehnat bagr. Konrád : Co s bagrem ? Gabro : Co bez bagru ? Konrád : Já se ptám, co s bagrem ? Gabro : A já se ptám, co bez bagru ? Konrád : A já se ptám, co kdybych byl tři roky starej ? Ambrož : To je nějaká kravina, ne ? Konrád : Ne, já myslím, (mluví pomalu a výrazně) co kdybych byl tři roky starej ? Gabro : Co by ? Konrád : No na to se ptám já vás ? Co kdybych byl tři roky starej. (pauza) Chápete, já to nevím, proto se ptám. Ambrož : Buď radši tři roky mladej, ne ? Konrád : Vtipálek, co ? (pauza) Tak nevím co vy, ale já do toho jdu. Konrád odchází. Všichni se za ním dívají směrem, kterým odešel. Gabro : (když je Konrád pryč asi minutu) Konráde ! (pauza) Konráde, co je ? Poď zpátky ! Přijde tříletý Jožinek. Jožinek : (chvíli se zmateně rozhlíží) To je úplně nuda. Ale úplně, úplně. Jožinek odchází. Ambrož otevře knihu a položí ji před sebe. Všichni začnou skandovat „nosorožec". Světlo slábne. Scéna 6. Totéž, co v 1., 4. a 5. scéně. KONRÁD, GABRO, AMBROŽ, OBČAN Všichni mají před sebou půllitry s pivem. Světlo sílí, až zesílí na maximální intenzitu, začne si každý s každým ťukat. Rituál zopakují celkem čtyřikrát, pokaždé začíná někdo jiný. Potom začnou pít. Když dopijí, Ambrož vstane, nadechne se a zvedne ruce v megalomanském gestu. Po několika vteřinách je opět spustí a posadí se. Všichni asi půl minuty pijí a nikdo nic neříká. Konrád : (povstane) Ambrožu, prosím tě o to, řekni ne. Ambrož : (povstane) Ne. Konrád : Opravdu jsi mi teď udělal radost. Oba se posadí. Přijde Hipísák, Konrád ho posunkem přivolá k sobě. Konrád : Když tam dáš Amaj7 tak tam potom nemůžeš dát 7 ale 9. A bacha abys nehrál 6/9, to by potom nemělo správnej feeling. A dávej pozor na tritón. Hipísák odejde. Přijde Vyslanec a Tlumočník. Vypadají nakaleně. Tlumočník : Já jsem jeho tlumočník. On je vyslanec z planety Venuše. Asi půl minuty je ticho. Nikdo nic neříká. Konrád, Gabro, Ambrož a Občan se upřeně dívají na vyslance, jako by na něco čekali. Ambrož : A co chce ? Vyslanec několik vteřin mlčí, potom si strčí propisku do oka a zaprská. Tlumočník : (podívá se na vyslance, pak na Ambrože) To je jeho odpověď. Ambrož : Aha, no tak tomu ovšem naprosto rozumím. Gabro : (vstane, přijde až k vyslanci, upřeně se na něj několik vteřin dívá) Podívej se na svůj spodní ret Vyslanec se podívá na svůj spodní ret, vezme cigaretu do ruky a usměje se. Pak si ji strčí do úst, zapálí ji a spolu s Tlumočníkem odejde

---