Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Alexi...

19. 06. 2007
8
16
4607
Autor
Cornelie

Jedná se o 1.kapitolu zamýšleného příběhu.

1.kapitola
 Kráčela tiše lesní nádherou hluboce ponořena do svých myšlenek , když tu náhle zaslechla podivný zvuk, otočila se, ale zahlédla pouze třpytivý záblesk čehosi. Byla to jen padající vločka či snad ostří meče? Otočila se a pevně rozhodnuta dosáhnout cíle své cesty znova vykročila , ale najednou ucítila, jak se zem třese a zaslechla dusot kopyt, zděšeně se ohlédla a…

„Mami,mami!Podívej se, co jsem našel!“ volal malý Alex držíc v ruce malou užovku a běžíc ke své mamince, která pokojně odpočívala v houpacím křesle na terase jejich venkovského sídla. Chlapec přiběhl až k mamince a pyšně ji ukázal svůj úlovek, maminka polekaně vykřikla.
“Proboha!Co to je?Kde jsi to, prosím tě, našel?“.                                                                                                                                                                                                                                                 „Támhle v křoví.A je jich tam víc, celý hnízdo.“. Nadšeně vysvětloval. „Chceš se jít kouknout?“.
„Ne, děkuji.A ty tam taky radši už nechoď.Ano?“.
 „A proooč?“ nechápal chlapec. 
„Protože by to mohlo být nebezpečné.Rozumíš?“
„No jo, no.“ odpověděl otráveně.
V tom se zpoza rohu vynořil pan Rogers, jejich zahradník. „Paní, děje se něco?Slyšel jsem Vás vykřiknout.“
„Ne děkuji, pane Rogersi. Snad jen kdybyste mohl odnést tohohle hada zpátky támhle do křoví.“
„Ale paní to není had, jen užovka,“ namítl a spiklenecky mrkl na Alexe.
„To je mi úplně jedno co to je, hlavně to prosím odneste.“
„Ano paní.“ a pan Rogers s mírnou úklonou odnesl užovku pryč.
„A ty Alexi.“ otočila se k synkovi. „Nechceš se jít zeptat paní Jonesové, jestli nechce s něčím pomoct?“
„Hmmm…Tak já jdu,“ odpověděl chlapec znuděně.
Paní Dominová si sedla zpátky do křesla a znovu se začetla do své knihy.
„Mami, mami!Táta jede!“ ječel malý Alex, když vyběhl z domu a ukazoval na příjezdovou cestu, po které skutečně jel jeho otec. Co tady dělá tak brzy? Vždyť psal, že přijede až za týden. Snad se nic nestalo!  pomyslela si Alexandra. Ale to už její muž seskakoval z koně a pospíchal k ní.
„Alexi. Počkej musím si promluvit s maminkou,“ odbyl syna pan Domin.
„Eriku. Co se děje?“ ptala se zmateně.
„Musíš okamžitě odjet! Vezmi Alexe a odjeďte co nejrychleji odsud!“ vyhrkl, jakmile se s ní objal.
„Proč?Co se děje?“ nechápala a dívala se do manželových vyděšených očí.
„Viděl jsem…ji,“ hlesl nešťastně.
„To není možné,“ vydechla, když se šokovaně posadila do křesla . „Vždyť jsi říkal, že…“
„Já vím dobře, co jsem říkal. Teď prostě musíš vzít Alexe a utéct,“ prohlásil rozhodně.  
„A co ty?“ zeptala se se zoufalstvím v hlase.
„Já? Pojedu zpátky do města a budu se snažit zjistit, co nejvíc,“ prohlásil podivně zastřeným hlasem.
„Dobře, tak já tedy…Alexi, pojď prosím tě sem,“ zavolala jako ve snách na syna.
„Co je mami?“ zeptal se chlapec s nevinným výrazem v očích, který neklamně prozrazoval, že zase něco provedl, ale jeho matka si toho tentokrát nevšimla.
„Alexi,“ promluvil na něj tatínek. „Teď si půjdeš zabalit své věci. Ano? Pojedeš s maminkou na výlet.“
„A co ty?“
„Já za vámi přijedu později. Ještě něco musím zařídit.A ty si jdi už zabalit.“
„Dobře,“ a chlapec se odšoural do svého pokoje.
„Margaret!“ zavolal pan Domin služebnou. „Běžte mu prosím pomoct s balením. Ať si vezme jen to nejdůležitější.“                                                                                                                                   
„Ano, pane.“         
„Lásko,“ otočil se ke své ženě, když služebná vešla do domu. „Jsi v pořádku?“
 „Ne,“ hlesla. „Ale vím, že musím být , kvůli Alexovi,“ rozhodným gestem si otřela uslzené oči a podívala se na něj tvrdýma očima, v nichž četl strach, ale také odhodlání prát se za svou draze vykoupenou rodinu do posledního dechu. 
„Paní,“ ozvala se Margaret, jež právě vešla na terasu. Čímž nevědomky přerušila proud myšlenek mezi manželi. „Alex je již připravený na cestu.“
„Dobře. Děkuji ti Margaret,“ odpověděla Alexandra. „Prosím tě, my nyní odjedeme na delší cestu. Postarejte se zde o dům. Nevím kdy se vrátíme.“
„Ano paní,“ přikývla poslušně dívka.
 „Dobře. Zajdi prosím za panem Rogersem a vyřiď mu, že si přeji, aby zapřáhl koně do kočáru.“                                                                                                                                                                
 „Ano paní.“
„Dobře. Já si zajdu zabalit. A ty…“ otočila se k manželovi. „Já se rozloučím s Alexem,“ Dořekl za ni to, co se bála vyslovit.
O chvíli později již usedali do kočáru, který je měl odvézt pryč od jejich života plného lásky a šťestí…

16 názorů

nisic03
30. 08. 2013
Dát tip

6 rokov a žiadne pokračovanie?? :)


Annalis
13. 11. 2009
Dát tip
Snaživé, milé.Chtělo by to více číst, ale jinak dobré.:-)

Kurzíva
22. 02. 2009
Dát tip
začátek je moc hezký...

Cornelie
11. 02. 2009
Dát tip
Dobré autorka žije, akorát je postižena takovou ošklivou nemocí říká se jí lenost :,) A krom toho to vidí tak že toto dílko bude psát postupně, třebas celý život. S pozdravem Connie :,)

hoggarr
11. 02. 2009
Dát tip
Takže podruhé a naposledy: Doufám, že se autorce nic zlého nestalo! Bylo by jí škoda jako člověka - nikoliv "románu".

hoggarr
11. 02. 2009
Dát tip
Doufám, že se autorce nestalo nic zlého. Bylo by škoda člověka - nikoliv rozepsaného "románu".

Cornelie
31. 10. 2007
Dát tip
diketak- Děj má pokračování,mám i v hlavě nástin zápletky:)Ovšem kdo říká,že to chci mít napsané za pár dnů?Tento příběh mám v plánu dokončovat postupně, podle nálady a chuti psát a celkově jak já sama budu cítit, že to tak může být zveřejněno. No nic,díky za názor:) Lakejja- díky za rady ohledně gramatiky,jak tady i u druhé kapitoly:)Jinak postupně se vracívám k tvému Anděli a určitě si jej jednoho krásného dne přečtu celého:)

diketak
29. 10. 2007
Dát tip
První díl bych považoval za reprezentativní, něco, kvůli čemu se rozhodnu číst i všechny následující díly. Buď se rozjede nějaký poutavý příběh nebo představíš hrdiny nebo nastíníš atmosféru... Z tvého vyprávění jsem však nepoznal téměř nic (děj, čas, lit. žánr, místo, zápletka). Zdá se mi z toho, že ani ty nevíš, jak bude děj pokračovat a jestli mám pravdu, tak se mi zdá nesmysl zveřejňovat první díl. Lakejja: slovo "prosím" se čárkami oddělovat může a nemusí, někdy je oddělování spíše rušivé.

Cornelie
21. 10. 2007
Dát tip
brek.-dík:)Je fakt, že toto dílko bylo napsáno již dávno z pouhého popudu jej napsat.U "kruhu" tomu bylo stejně,ale to dílko bylo vlastně postupně vystavěno:)Kdo říká,že ten úvod je úryvkem z knihy,jež čte Alexandra?:) Arnošt Petr-díky:)Pokračování jsem dnes přidala,tak se můžeš kouknout:) Lakejja-koukla jsem se na tu moji gramatiku a díky ti za připomínky:) A další kapitolka právě přibyla:)

Poměrně zajímavý nápad, zajímalo by mě, jak děj pokračuje. Máš v šuplíku pokračování? Rozhodně bych se na Tvém místě nebál se s ním pochlubit. Až na nesrovnalosti ve vykání a tykání vůči služebné od paní Dominové dost dobré. Ten tip dám, občas se taky někdy v něčem zapomenu (kupř. stojící hodiny se stejně posunuly o 15 minut napřed, i když to vůbec neměly udělat =D). *!

Cornelie
13. 07. 2007
Dát tip
Děkuji za tip,ať už mi ho dal kdokoli:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru