Pro Něho...

Sepnuté ruce a oči udivené

se do skla dívají

ten čas se tolik žene

pro oči nevidí

jen cítí že se děje

obavu promítají si do naděje

pohladit

polaskat

a stíny zatít kamsi

ten strohý smutný tón do adresáře dám si

oklikou budu pak se kolem něho plížit

jak nevědomá být a přesto neublížit

rozumím pohledům

a lehké ruky gesto

mi leccos napoví

já zapomenu přesto

že ostrov skleněný do kterého se díváš

je drátem obehnán

že když mi píseň zpíváš

tak draci ve slujích ohnivým písmem píší

a ty mi naznačíš 

už spát a buďme tišší

mně touha zaslepí a intonaci změní

souzvuk se otočí na neporozumění

a pak mám výčitky a dlaně tolik chtějí

pohladit po vlasech

a slova ve mně znějí

co nahlas řekla bych

jen kdybych byla blízko

a úsměv našel by z té tísně východisko

květina skleněná balzámem duši hojí

písmena… brou.. mně ve snu s tebou spojí

v náruči zabalím tvou tvář i barvu hlasu

a budu posílat ti kamsi do nečasu

písně a úsměvy, můj smích a pohlazení

a počkám na zítřek….

už jiná možnost není….