Vtělení zla

Zlo má tisíc podob...

Svádí nás temná zákoutí,

z nichž Poův havran upírá svůj zrak,

dvě sametově černé oči.

Jak malým trestem je nám prokletí,

co kouká z očí havranů a strak,

jak svůdný je ten nepatrný zločin!

 

Do temnot zíráme beze stopy studu,

laškujem se zlem, co v podobu ptáka

se vtěluje jak převlečením šatu,

prokletá stvůra z havraního rodu

- jak píseň zní, když hubuje a kráká -

po lásce v srdci natahuje hnátu.

 

Je ztělesněním nejtemnější síly,

co je tak zlá, až krásnou zdá se být,

nádherou svou nás mámí.

Hodiny zděšením se zastavily,

i nestranného může podplatit.

Klid zůstal v srdci Dalajlámy.

 

Jak často zlo se zvrhle mění v slast,

co šálí naše pomatené smysly,

na vhodnou stranu pravdu kroutí.

Jak snadno člověk sliby dá se zmást,

svěcenou křídou mudrc kříže kreslí

na každé ze svých nespočetných poutí.

 

---