Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUnikání
24. 06. 2007
0
7
389
Autor
freddy
Pára uniká, třpit jejího odrazu zrcadlí se v průzračném oku
roznáší se stříbrná, rozlévá se k potoku
Neskonale bloudí, proplouvá po vlnách
neznámou hlubinou, tam burácí nekončící strach
Bez pravidel tolik snů vidím
přes všechny ty mrtvoly, marně bloudím
Ostré hlasy trhají mi uši mé
tu bolest ničivou možná překonáme
Kolik očí, tolik pohledů
co vysávají to jediné, co chci - mojí svobodu!
roznáší se stříbrná, rozlévá se k potoku
Neskonale bloudí, proplouvá po vlnách
neznámou hlubinou, tam burácí nekončící strach
Bez pravidel tolik snů vidím
přes všechny ty mrtvoly, marně bloudím
Ostré hlasy trhají mi uši mé
tu bolest ničivou možná překonáme
Kolik očí, tolik pohledů
co vysávají to jediné, co chci - mojí svobodu!
7 názorů
jako ten trpit me hned na zacatku uplne uzemnil:)
a to kolik oci tolik pohledu mi pripomnel divokyho billa (kolik oci tolik zornicek)
jinak rymy svazujou..dela se z toho pak kvuli rymu podivna konstrukce vet..
Intuičně možná né úplně nenadějno, ale zde vyhřezlé v naprosté přeplácanivo k jinémuž nežlivatě čtenařskému chvílibloudu nehodivé.
4-
olé...to neni ani podivný to je kontra se vším co tu je..... to je jak rána do voka s každym slovem...