Řádky od srdce

• tuto báseň s radostí věnuji Adéle Tokarské a Afroditě

“Řekni mi broučku můj, zda mě máš rád

jestli mi nelžeš, když jdeme spát.”

“Ach, ty můj blázínku, říkám Ti hned

že klidně obětuji, celý svůj svět.

Jen díky tobě, mé srdce buší

každý den modlím se, za tvojí duši.

Posmrtnou řeku, co každý překročí

přeplavu stokrát, jen pro tvé oči.

A lidské vědění, veškerou moc

vložím Ti do rukou, jen pro tvůj nos.

Z polí bych nožem, posekal klasy

které mají barvu, jako tvé vlasy.

A každé žárovce, ukradnu záři

snad úsměv rozsvítím, na tvojí tváři.

Nastolím pořádek, lidem bez viny

aby Ti vynikly, křivky a pihy.

Ze své vlastní krve, nadělám svíčky

co budou hořeti, za tvé rudé rtíčky.

Nápoje pro štěstí, dal bych Ti srk

pak bych chtěl pohladit, tvůj hebký krk.

Každý den z oblohy, sundám níž Slunce

aby Ti ohřálo, tvé zlaté ruce.

Zadržím dech, na tisíc roků

jenom když zahlédnu, obrys tvých boků.

Zabiju kmotru Smrt, kdyby jsi chtěla

kéž by se objala, naše dvě těla.

Každou zdí pohnu, tak aby spadla

z mlhy zpět postavím, pro tvá malá ňadra.

Učiním oceán, voňavý po růži

aby Ti mořská sůl, nedráždila kůži.

Změním chod času, náhle, tak prudce

jen když mi daruješ, kus svého srdce.

Koupím ti pro radost, hebkého medvídka

a boty z pavučin, vysoké nad lýtka.

Studenou ocel, koval bych dlaní

splním Ti ihned, tvá tajná přání.

Vypil bych moře, zastavil čas

obletěl vesmír okolo nás.

Spálil bych peklo, vyvraždil nebe

zradil bych všechno, jenom pro tebe!!!”

--------------------------------------------

Jsou to jen slova, pro snílky a blbce

ale jsou napsány, od mého srdce…