Básníku ...

/nedej se splést masculinem, je to o mně/

Bojíš se lásky už to vím ta pravá totiž dává - ty nemáš sil jít trochu dýl jdeš k té co blíž ti mává na cestě četných znamení si nepovšimneš ani slepota z čeho pramení tvůj zmar je utíkání odnikud nikam a zas zpět - tím žitím umlácený přeješ si dlouhý šťastný let v něm v náruč jedné ženy se schoulit jako u mámy však měsíc mezi hvězdami se zdáš být povětšinou sám sobě - mezi "láskami" pak všechny pravdy hynou a jenom jedna zůstává: jsi BÁSNÍK v šíři srdce s duší jež zdá se bolavá když sebou sám jsi zdrcen neschopen cíl svůj zaměřit na bod ten ve vesmíru co jediný by mohl mít sám schopnost zcelit díru v niž záludně se propadá tvé ego rozpustilé vzbuď se a vstaň je cesty kus a k žití už jen chvíle ...

---