Rebelové

Kapela vypaluje jednu hitovku za druhou, višňovice zatemňuje mladý rozum. Dychtivé pohledy trojíce třídních  „playbojů“ stékají po vnadných tělech spolužaček. Zábava je v plném proudu. Všichni se baví, pohupují se v rytmu písní 60.let. Ten, kdo by zůstal sedět na „Ginu“, je suchar. Amplióny jako by křičely: ,,Jsme mladí, jsme hraví, zábava nás baví.“

Komu by vadilo, že maturita je za dveřmi?

Jenomže spolužáci jsou v očích Terezy, Bugyny a Julči jen zastydlí puberťáci a bohužel nikdo jiný, jak se zdá, prozatím není  k mání. Jenomže tyto večírky však nezůstávají bez často až humorných následků. Ať se jedná o Oldovo dospávání ve školní lavici, nebo o Bugyniny pozdní příchody do hodin doprovázené nezapomenutelnými omluvami. Třídní profesorka promlouvá do duší svých svěřenců. Zkouška dospělosti se blíží … Jenomže, kdo by ji poslouchal, když právě teď odbila Pátá a zvonek zvoní, škola končí, po schodech se běží …

Mezitím však československá socialistická armáda přišla o tři své vojáky. Šimonovi, Edovi a Bobovi už se začal znechucovat zelený teror. Budou číhat v příhraničním městečku na nákladní vlak, který je doveze za svobodou. Třeba až do dalekého San Francisca.

Rebelové jsou desátým českým filmovým muzikálem, který se kdy  objevil na naší filmové scéně. Režisér Filip Renč jej však nazval „písničkovým retrofilmem z 60. let“. Hudba linoucí se celým tímto filmem je naprosto skvělá. Myslím, že velmi zdařile vystihuje atmosféru tehdejší doby. Nutno však říci, že se nejedná o žádné novinky, ale „pouze“ o osvědčené a  desítkami let prověřené písně, které vedle původních Jan Kalousek  velmi zdařile zaranžoval a upravil. Choreografie a režie tanečních scén je velmi jedinečná a nápaditá. Již v jedné z úvodních písniček – Pátá nás Renč překvapuje vtipným pojetím choreografie, která dokonale vystihuje text této písně. A to když tančící těla dívek vytvoří a rozpohybují ciferník hodin. Takto skvěle pěvecky a tanečně propracované číslo bychom na české filmové scéně jen těžko hledali.

Tento režijní důvtip však bohužel v dalších scénách poněkud ochabne, jelikož jsou zpracovány na témže principu. Avšak Renč v nich dokonale předvádí svoji originalitu a svůj skvělý nápad a za to mu tleskám. Divákovi absolutně nedovoluje se při těchto scénách nudit. Některé skvosty si však Renč nechává téměř na samý konec. Mám na mysli Cestu na měsíc, opět neokoukaně ztvárněnou.

Filip Renč a Zdeněk Zelenka celé Rebely pojali spíše v prosté, a o to působivější formě. Alespoň to tak mírně může působit na diváka v první polovině filmu. Postavy jsou velmi dobře napsané, ale místy lze již dopředu odhadnout jejich další konání. Podobně bychom to mohli demonstrovat na písni Oliver Twist, kde předznamenání dalšího hitu je příliš očividné. Avšak nebylo to úmyslem autora? Na druhou stranu je děj prokládán pěvecko-tanečními čísly, takže o zábavu diváka je postaráno. Ve většině případů však hity dobře zapadají do filmového příběhu. Zároveň finálová píseň Řekni, kde ty kytky jsou tvoří díky chytře zvolenému použití neoddělitelnou součást silné závěrečné scény.

Zachycení 21. srpna 1968 vzal Filip Renč v retrofilmu hned nadvakrát. Jednak v příznačně odlehčené scéně s regulovčíkem nechal doznít lehkost filmu. V následující scéně však na diváka o to tíživěji nechá padnout ponurost a bezmoc situace s rádiem oznamujícím okupaci.

Filip Renč dokazuje, že i za ta dlouhá léta práce na reklamách a videoklipech neztrácí cit pro dramatičnost okamžiku a vedení postav. Nezapomenutelnou zůstává  osoba Tomáše Hanáka, která se nám svým humorem a prostořekostí vryje do našich pamětí. Celkově je toto dílo velmi zdařile zpracováno a získalo obdiv a zálibu i u diváků, o čemž nás přesvědčuje vysoká sledovanost filmu a návštěvnost kin. Vždyť kdo by rád nezhlédl Rebely,  písničkový příběh „jedné velké lásky, které však dějiny nebyly zrovna nakloněny“.