JÁ..

Chtěl bych být trnem tvou krev pít Chtěl bych být drnem tvé tělo přikrýt Chtěl bych být krajkou ty bys přes mě prosvítala Chtěl bych být krajtou v smrtelném objetí aniž by ses bála Proč ale i když nejsem trnem tvou krev piju? A nejsem ani drnem přesto tvé tělo kryju? Nejsem taky krajkou přec skrze mne prosvítáš? Dokonce nejsem krajtou a stejně se zmítáš však ne strachem? Proč najednou mlčíš? A jen se usmíváš Jako když víš a radši se nedíváš? Protože tvé oči by tě prozradily? Něco mi uniklo? Pro samé štěstí neviděl jsem lásku? Vždyť dosud nevydala hlásku Láska beze slov Dražší než nejvyšší vež nejdražší kov Snad měl bych se teď stydět jak mohl jsem nevidět To, co znamená opravdu být bez čeho se nedá opravdu žít Snad neviděl jsem ale cítil bylo to jak snění Snad zhřešil jsem a jednou dojdu tvého odpuštění To nevím Teď musím se tvých očí ptát máš-li mě ještě ráda Bude-li mě tvé srdce hřát či ukážeš mi záda Věř mi, nebyla to zrada ale byla by Kdybys teď odešla dívko jestřabí Už ani nevím zda jsem v tom nevinně Zda záchranný kruh mám hodit já tobě a nebo ty mně Když procházíš okolo šaty z břečťanu a ve vlasech kvítí Poslední úsměv od tebe dostanu co víc můžu chtíti Podávám ti povadlý kvítek lilie Poslední polibek Sbohem Vzpomínku na tebe už nikdy nic nesmyje Sbohem

---