Bohémská rapsodie

Jakej byl můj život, dívám se zpět.

Nějaká ta bitka, hodně chlastu a holek.

A pár lásek, velkejch jako svět.

A z těch lásek, básněmi poškrábanej stolek

V nočním baru na kraji Karlína

Kde znal mne každej pobuda a pasák.

A samozřejmě Johana, Roza a Paulina.

Ty jsem maloval a tančil s nima třasák.

A mé lásky? Čekávaly na mé ranní návraty.

Občas lály, občas plakaly, někdy jen tiše

Sedávaly za zamčenými vraty.

A já je pak musel těšit otřepanými klišé

O tom, že už budu lepší muž,

Že zahodím toulavé boty a nikdy více

Nenajdou na mé košili cizí rúž.

Kolik jen lží dokázaly vydržet, světice?