Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevlastně myslím, že doutnám...
08. 07. 2007
11
16
2202
Autor
bota
Svět se zhroutil do malého okýnka
nasává mě a postupně rozřezává
zbytky střepů po okrajích
pomalu se měním v šílence
v noci se mi zdá nemožné
myslím na nekonečno
nejsem schopen nevěřit
nejsem schopen jít a zapomenout
minout
jizva podél celého těla
krvácí a dusí mě svým pachem
nehojitelná jizva
dlouho se bránit a pak podlehnout
společně věřit důvěřovat nemít tajemství
byl jsem moc dlouho uvnitř
moc dlouho v Tobě…
natáhnout past kolem celého lesa
pochytat a ubít všechny pavučiny
vypálit a zůstat sám
zabít nás v sobě znamená zabít i sebe…
16 názorů
natáhnout past kolem celého lesa - to je skvělý, sám sobě líčíš tu past a zároveň na ni jakoby zapomínáš, aby ses do ní musel chytit znova a znova. Moc smutná, působivá
zuzuzu: díkec.. no máš v tom asi pravdu, asi mám problémy s těmi konci... ten poslední verš sem tam chtěl..:)
avox: dík, já vím že zabíjení nic neřeší:)
já mám problémy s těma rádobypoučnýma, dovysvětlujícíma, případně prostě nedotaženýma koncema - tady je to zas, přijde mi to, že to končí neobratně, že ten text nemusí být nějak uzavřenej anebo že nemusí nabrat nějakýho vyznění na základě posledního verše třeba, protože to uděláš stejně už předchozím textem a v tom závěru to zkoušíš shrnout, zbytečně a ještě nešikovně, jinak je to fakt dobrý, víc než ta minulá
*/ mockrát se svět zhroutí a jizvy zase zahojí... jen zabíjení nic neřeší...