Dračí příběh

zkuste vymyslet pokračování příběhu.Třeba se strefíte.Ale lepší odmítnutí sem nedostal nikdy před tim ani potom.A stejně mě neodradilo a dosáhl sem svého.Ale to už je dávno

Dračí příběh


Kdysi dávno, v úplně jiném světě žil drak. Obrovský, silný drak. Bojoval s lidmi své země proti nájezdníkům a dobře s nimi vycházel.
V jeskyni na vrcholku té nejvyšší hory na něj vždy věrně čekala jeho vyvolená. No, vyvolená-on zas takový výběr nebyl. Ale žili spokojeně ve svém brlohu. Z jejich andělsky čisté a neposkvrněné lásky…no dobře, tak jinak…tatínek dal mamince vzácné semínko a z toho mamince vyrostl v bříšku maličký…vejce. Pořád sebou v hnízdě házel a mlátil… No prostě dráček.
Když se mu konečně podařilo pařátkem prokopnout skořápku, nestačil se divit. Rodiče si totiž zrovna zase vyměňovali semínka. Z počátečního šoku se naštěstí probral docela brzo. Hned začal šmejdit po okolí.
Lidi ho neviděli ve vsích rádi. Snědl co našel, občas taky nechtěně frknul jiskry do stohu slámy. Bylo po slámě. Jindy zas poňoukal místní děti, aby si s ním šli zalétat. Několik nejbližších vesnic vymřelo kvůli nedostatku živých dětí.To už byli lidi na dráčka dost oškliví. Aby taky ne. Proto si začal všímat spíš draků.
Ve vedlejším pohoří se ve stejnou dobu jako dráček vyklubala roztomilá dračí slečna. Myslel na ní dnem i nocí ale brzy zjistil, že nemá šanci. Řekla mu totiž, že má spoustu přátel a zájmů a tak by na ní měl málo času. A to jí prý nestačí. Snad mu ani nechtěla ublížit, ale stalo se. Navíc mu v té době zemřel otec. Poblouzněný euforií z vítězné bitvy letěl moc nízko a rozpáral si břicho o skálu. Matka zanedlouho umřela žalem.
Dráček se stáhnul do svých hor. Rostl a sílil, ale neměl z toho vůbec žádnou radost. Když mu samota a stereotypní strava (koho by ty divoký kozy taky furt bavily) začaly lézt na mozek, rozhodl se, že to zase zkusí s lidmi. Okolní vesnice se od jeho dětství už zalidnily a matky svým dětem svědomitě vštěpovaly, že létat se prostě nenaučí.
Krásných žen byla všude spousta a drak brzy zjistil, že má ženy rád. Moc rád. Jenže každá mu dřív nebo později ublížila. Spíš dřív než později. Zamilovanost ho totiž tak zaslepovala, že neviděl, že si s ním jen hrají. Postupně přestával doufat, že najde ženu kterou by mohl milovat. A hlavně-která by milovala jeho.
Jak náš příběh dopadl? Nikdy ji nenašel. Až do smrti se toulal světem a neúspěšně hledal. Zemřel sám a nešťastný.
Ale co když to není konec. Třeba se narodil znova. Jindy a jinde. Zase hledá spřízněnou duši. A jak teď vlastně vypadá? Kdoví…

---