Víš...

Prý že láska je na celý život. Smějme se, tak bláhové!!

Nejdřív bylo přátelství, ale co se nestalo,... najednou tu byla láska. Víla z květů jabloňových stáhla s sebou ony dva. Ty, co pláli jak pochodeň... však nemizeli! Ta víla je již dávno pryč a zbývají jen plaché vzpomínky, na útěku...
    na ty krásné dny plné snů
    na ty lidi udivené
    na Tebe a mě...
Fotografie čas nevrátí, barva se z nich už dávno vytratila a zbyla jen šeď obyčejných dnů... Slzy vyplavily poslední kapky citu. Ty stále voláš, i když naše břehy nenávratně odnesla povodeň, na míle daleko od sebe. A ozvěna mi v hlavě zní...
... zvuk sladěných kroků
    a vůně zvadlých růží
    a šum korun stromů na hřbitově...

---