Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stín lipové naděje

19. 07. 2007
0
0
355
Autor
Blanchett
Naděje uzavřená v cele
spletené ze tvých snů
za mřížemi tužeb, hledí úkosem
Naděje, co křídla z mramoru má
a čeká, kdy ji vysvobodí
princezna zakletá.

V cele, kde hledá odpověď
v cele, kde vyvstává otázka
zdalipak za zítřek stálo by bojovat.

Jako lístek lipový na mé dlani
zmítá se ve víru prachu
zlatý klíček,
co otvírá bránu do ztracené zahrady, ticha.

Tam, kde princezna je zakletá.


Dcera a matka krále pochybností
jenž vládl mým proklatým poddaným.
Jenž tahal za provázky osudů,
ten nenávistný hlas
našeptávajíc bohům do myslí.

Na černém obelisku vytesán
recept ke lživým modlitbám
a nekrolog pro zlatou rybku
v kulovém akváriu plném hříšné krve.

Naděje jak mohutný strom
se teď v mém srdci skýtá,
stín vrhá na knihu vzpomínek
a bezhlavě se vtírá.
Naděje, co jsem kdysi uzamkla
v tom nejzazším koutě
té ubohé dušičky tam nahoře.

Čekala na prince se závojem
a dlouhými prameny sil
prýštících z nezhojených ran.
Na zakletého pána
spícího v šumu trávy,
v pylových zrnech kopretin,
v žahavých kouzlech osudových lásek
co se v mém životě míhly
a s mrknutím zas zmizely

Jak mořský příboj tluče teď mé srdce
ve stínu lipové naděje.

V igelitovém pytli, zmatené, někde na skládce.
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru