Zpověď svatopanenská

Řekli mi:

,,Do nebe možno vstoupit není

bez Boha, Marie, bez spasení

bez lásky ke kříži, čtvernosti světa

ve víru v modlitby, Kristova léta

Matička Bible se rozvírá zcela

poslouchat budeš ji, i kdybys neslyšela

příběhy kněžské nesou se kostelem

a Ježíš přibitý stane se přítelem „

V písních je bolest, Písmo je svaté

a hlasy šeptají jak hlavy seťaté

na půdu přesladké Francie dopadaly

   Přec ženy mužům těla oplakávat nepřestaly

Hlasy už sílí, dráždí mou mysl

Však mi ta misie nedává smysl

Pásla jsem ovečky na louce u kostela

Meč ,ostrou krutou zbraň, nikdy jsem nedržela.

,, Zvládneš to hravě  panno přečistá

sílu i útěchu nalezneš u Krista

jednej jen  s duší svou, nezatrat´víru

  pak se tvé dušičce dostane míru“

Svou lásku jsem kvůli nim opustila

Rodinou předrahou velice zarmoutila

Srdce Raimonda zlomila jsem

Však Boha zapřít nechtěla jsem

 Že mír najde v nebesích ještě netušila

přítele otce svého v tu dobou  navštívila

a předala mu důležitý list

že má mít koně, vojsko též, však on to nechtěl číst.

,,Vzhůru ke králi!" Léčku nastražili

Panovníka do šatu dvorního šaška zabalili

Naštěstí Ježíš osvětlil vládci tvář

Málem mi za to předali svatozář.

,,Ať Orleán padle!“ dál slyším volat davy

Za nějaký čas opravdu vjíždím do té vřavy

Vedu svou družinu s modlitbou na srdci

Anglická armáda věřící nezděsí!

Někteří vojáci už hnijí v úvalech

Další se zmítají v úporných bolestech

Na poli bitevním, v prachu a špíně

,,Pevná víra naše stejně nezhyne!“

A hle! Tu vítězství mladičké panny!

Štěstí nám přálo a Bůh pořád s námi!

Francouzi slavte, dobrého vína popíjejte!

U Karla VII. se za Janu přimlouvejte!

Korouhev nad hlavou: ,,Jesus Maria“

K Remeši Karla  konečně vypravila

A on se Jindřichu vyrovnal

Pod korunou zvolal ,,Hleďte, váš mocný král!“

Já ,,Johanou z Liií „ nazvána jsem byla

Pak po mě chtěli však, abych ustoupila

  zanechat  krajanům anglické hříchy

nevidět nadvládu i jejich zvyky

Lhali mi: ,,Důležitých úkolů  zde pro tebe není!“

pak burgunďané, vlci, zajali mě v Champagne při modlení

čím hůř, zradila mne nejspíš moje vlastní zem

a to už jsem opravdu propadla úzkostem

Mé hlasy slábnou a matou mojí mysl

I moje odhodlání ztrácí další smysl

Pásla jsem ovečky na louce u kostela

Teď Vás, bídné slzy , stěží jsem zadržela.

Král se mi vysmívá, inkvizice brojí

Ať statečnost je ve mně, strach se s myslí spojí

Ta zrazená duše vevnitř třese se

Jestli jí k sobě Bůh  do nebes vynese

Slyším už hranice praskání dřevin

Jak se mnou dopadne boží soud, nevím

Před soubor církevní poklekávám

Modlitbu v duchu si přeříkávám

,,Bože, ach, bože! Děj se co děj!

Pro ně jsem zrádce, kacíř a čaroděj!

U nich už nemám zastání!

Vím už, že nespatřím svítání!“

Pak vedou ji k hranici, kříž drží na hrudi

Se snem, že v náruči nebes se probudí

Nikdo už neztiší vraždící chásku

 Johančin život visí na vlásku…

…však ona v plamenech nevydá hlásku…