Ve stínu bolestínů

Bdím.

Sedím a v hlavě se mi stmívá.

Co je den, kdy přijde a jak se dívá.

Na mě, na můj svět, celím si šrámy, do psaných vět.

Vykřičet si ústa, sním o tom ve svém bdění.

Však šíře moje pustá, zabývá se tlením.

Nelením ve svých iluzích, padám z rána do úsvitu.

Bolestíny z haluzí, měsíčního jitra svitu.

Klenou se nade mnou.