Průtrž

Nad ránem se drží noc

všecko k spánku líhá

a v srdíčku krutá moc

slzy s žalem zdvíhá

Na srdíčku kafemlejnek

s kterým každý točí

slaný perlivý pramínek

tváře smutkem smočí

Pak ti kanou slzičky

do nahého klína

prokletý den celičký

nešťastná hodina

I ten kvítek v květináči

zavinul svou hlavu

mrtvou hlínu rosou smáčí

pláče pro únavu

I v rohu ten malý brouček

už se s tebou chvěje

jak rád by se malý klouček

schoval pod závěje

A to malé koťátko

zarývá své drápky

pro zkroucené pozlátko

pro neustálé hádky

Svět jak světem chodí

každý radí, káže

člověk lidem škodí

moudrost neukáže

Svět jak světem stojí

slzy valem tečou

kdo úsměvem brojí

tomu se rozutečou

Odpluj prudká bystřino!

Vyjdi nová záře!

A ty neplač dívčino!

Utři kalné tváře!

 

---