Expres do Nebes

        Petr se svým vozem prodíral městem provazci deště, které se zdály nekonečně dlouhé.

Stěrače mu v těchhle podmínkách moc nepomáhali. Vlastně se pohyboval skoro naslepo.

        Doprdele práce, počasí jedno zk…

Petr byl rozčilený nejen na sebe, ale i na celý svět. Nejenže tenhle zpropadený svět mu chtěl vzít to nejdražší co měl , ale ještě navíc takový způsobem.

         Když přebíhal v tom neustávajícím dešti s auta k domu ve kterém bydlel, doběhl ke dveřím naprosto promáčený. Rychle hledal klíče.

          Sakra kde to … Začal Petr opět klít.

Konečně je našel. Otevřel vstupní dveře bez nejmenších potíží. V tuhle dobu bývaly normálně zamčené. Podivil se Petr.

           Otupěle procházel chodbou aniž by si na cestu rozsvítil světlo takže po cestě o něco dvakrát zakopnul. Poprvé se ozval chodbou jen ohlušující rámus. Podruhé stejný rámus, ale v doprovodu barytonu muže z bytu číslo pět a jeho neomezené záplavě vulgarismů neutuchajících stejně jako intesita dešťových provazců venku před domem.

            Náhle spatřil jako by se proti němu pohybovala nějaká osoba. Najednou ho roztřásl silný až mrazivý strach.

             V přibližujícím se stínu osoby Petr spatřil, že ona tajemná postava stáčí hlavu na stranu. Ta osoba se bojí mě. Ne já jí.Zamyslel se najednou Petr . To ho mírně povzbudilo a jeho strach mírně polevil.

              Osoba prošla kolem něj přikrčena u zdi, snažíc se hlavu stočit co nejvíce stranou, aby ji nebylo vidět do obličeje a ten si při tom přikrývala černým šátkem.

              Zprvu tomu Petr nevěnoval ani trochu pozornosti.

              Když vstoupil do svého bytu, překvapil ho strašný  zápach. Jako by tu už několik týdnů nebyl.

Přitom do domu chodil každý den. Nějak to asi musel přecházet a ani si nevšímat svého  okolí. Stejně tak se podivil nad nepořádkem,  který kraloval neomezeně a naprosto neotřesitelně bytem.

              Poslední týden jsem asi musel být hodně mimo. 

Posadil se do křesla  a nejvyšším dosaženým kulinářským uměním toho večera, bylo pivo ala lahváč- s přívlastkem teplej jako chcanky.

            Pomalu se napil a zhluboka se nadechl. V ten stejný okamžik zařinčel do ticha telefon a přerušil tak vzácnou chvíli ticha, kterou si Petr nedopřál už několik dní. Vlastně skoro ani nespal.

             Musel telefon zvednout. Třeba je to Hudec. Možná se něco Katce stalo.

popadl telefon  a nejzdvořileji jak to jen dokázal se ozval do telefonu.

             Hmmm,  kdo je ksakru. V tuhle nekřesťanskou hodinu.

„Ahoj tady Martin, promiň že tě ruším, ale potřeboval bych toho další dávku. Přesně jak jsme se domluvili čtyřicet.“