Favi

pro jednoho Davida, z www.liter.cz...

Začalo to všechno sny. Sny o tvých stovkách a možná komentářích (na začátku šlo spíš o ty stovky…), pokračovalo to zamotanou hlavou, poznáním, a svěřováním se Literu. Tak začla má závislost. Připletl jsi se ty (???)…Jako první absťák…
Když slyším Liter, vybavíš se mi ty. Když slyším Favi, vybaví se mi ty oči. Tvé či.
Říkala mi, „Nedívej se do nich“…
Měla jsem poslechnout, ale nebyla bych to já…zvědavá…plna očekávání…
Miluje tě. Ona v tebe věří. Možná věří ve vás oba. Spolu. Pro ni je to neskutečně krásný sen. Přání….

Naléhá
Však srdci neporučíš
Blýská se
„Nikdy nespadnou, slibuji“
alespoň v mé mysli, když chci
na věky zůstanou
…
Když chci
Vždy to zůstane
(ať je to cokoliv)
v tvém srdci,
tak dlouho,
dokud sám neodejdeš, nebo sám nesmažeš.
Zkus si alespoň jednou přát, aby spadly. A využij toho, proto tu přeci jsou.
Vždyť stačí tak málo….
Ve své mysli, ve svém srdci,…jsi tam, kde chceš být. Jsi svobodný a můžeš říct co chceš, komu chceš. Chce to slyšet…

Až jednou odejdeš
Nebude už to Liter.
Bude to jen www.liter.cz
Jen tělo bez duše…bez motivace…
Žádná stovka, ani milion komentářů
Nenahradí jedinou tvojí návštěvu.

Ono když se zamyslíš, poznáš vždy svou pravdu, ne?
Když se zasníš,
poznáš vzpomínky, přání…možná obojí…….
……………….
Vzpomínky
nikdo nikdy nikomu
Nebral…
Jsou v každém z nás
Nikdo ti je nevezme, pokud sám nezapomeneš vzpomínat. . . .
Sny…nemusí se vždy splnit…Ale vždyť snít je také krásné, ne?
Sám musíš vědět, co je skutečnost a co je sen.
Kdo ví, pro co člověk žije? Co když jen pro sny? A bdění, čekání na pravý smysl života-snění?
Vyber si…žiješ sny a nebo žiješ realitou? (Já jsem vděčná i za sny…někdy přinášejí osvobození)….
Co když život je jeden velký sen, a smrt je probuzení?
Favi, i když asi nechtěně, zasypal jsi mě tunou otázek…
Kdo mi ale dá odpovědi?
Můžu si je vymyslet?
Co budou znamenat?

Rozdíl mezi pravdou a lží
Pozná jen ten
Kdo mluví pravdu a lže.
Všichni lžeme.
Ruku na srdce-opravdu si všichni zasloužíme stovku-?
Favi, ty si jí zasloužíš, už pro ty sny, otázky a svobodné odpovědi.
Pro tu PRAVDU…ale taky lžeš..když mi dáš 100%…
Nemám ráda dlouhé básně…tak proč ty tvoje tak miluji?
Proč každá tečka připomíná slzu a každá mezera nádech?
Má vůbec cenu dávat ti STOVKU?…vždyť ta moje, se mezi ostatními ztratí…
Vyplácí se nečíst tě…
Proč?
Protože..k čemu je mi pláč?
Jenže já musím…dočíst to až do konce…do poslední tečky..slzy…

Naposledy se vrátit k minulosti
Přečíst ji
Vnímat ji
Cítit ji

….Pochopit ji….

„Teď už můžou spadnout“?

PŘEJ SI NĚCO!!!

---