Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

The life? Just a mere word? A dream?

06. 08. 2007
0
1
591
Autor
Igrein

Můj první pokus v angličtině...Prosím,pokud najdete chyby,opravujte,budu vám vděčná:-)A kdo anglicky moc neumí,nebojte se,je tam i překlad:-)Je to už trochu starší věc,ale vyjadřuje moje tehdejší úvahy a pocity:-)

The world around us turns every day, the landscape bears, grows up, dies. People change. Sometimes I think of…… whether that all is not just a dream. A merer dream. Something what’s not really there at all. There are whiles when life seems to be too long but it’s just a deception, a thought, a dream. The life is only one mere sigh, such a sighs which you do many every day. It’s full of smiles, tears, concerns and luck, moments full of love in a bright summer night. Sometimes it seems to me just as a mad, otherwhiles I try to escape from all. The life brings us great surprises and ordeals, we stay against the snares and each other. Now and again it’s necessary to look from a great high to stop and listen on one’s own. It’s raining behind the windows, the whole ground is glittering, with the light of stars and the music of rain….. I think about a whole being and the only thing I know is that next time everything will revise too…. Život? Jen pouhé slovo? Sen? Svět okolo nás se točí každý den. Krajina plodí, roste, hyne. Lidé se mění. Někdy mě napadá, zda to celé není jen sen. Pouhopouhý sen. Něco, co tu doopravdy vůbec není. Jsou chvíle, kdy život zdá se být příliš dlouhý, však to je jen klam, myšlenka, sen. Život je jen jediný vzdech pouhý, takový, jakých uděláš mnoho každý den. Je plný úsměvů, slz, strastí a štěstí, okamžiků plných lásky za jasné letní noci. Někdy mi připadá jen jako bláznovství, někdy se zas snažím všemu utéci. Život nám přináší velká překvapení a zkoušky, čelíme nástrahám a jeden druhému. Občas je třeba podívat se z velké výšky, abychom se zastavili a naslouchali sobě samému. Za okny prší, zem se celá třpytí, za svitu hvězd a hudby deště přemýšlím o veškerém bytí a jediné, co vím, že vše se bude opakovat i příště......

1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru