Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Pokusila jsem se vystihnout,jaký život je,byl a může být....
Svět je jen obrovské klubko,
změť nití zamotaných do sebe.
Někdy nežije se v něm lehko,
ty víš, je to těžké i pro tebe.
Jeden se snaží, hledá sám sebe,
druhý má vše, snad nic mu nechybí.
Jiný nemá nic a jen upírá oči do nebe,
další nic nepotřebuje, dělá si, co se mu zlíbí.
Avšak kdo z nás dělá to správné?
Jak můžeme vědět, co se od nás doopravdy čeká?
Jak můžeme vědět, co není a co je zrádné,
když nás budoucnost tak často leká?
Na minulost nedíváme se někdy rádi,
v případě, že byla smutná a bolela.
Když znamenala pro nás zahořklé mládí,
když nutila nás dělat věci, které duše nechtěla.
Však stane se, že přítomnost má ostrý spád.
Přichází rána za ránou, slzy, neštěstí.
Pak vrátil by člověk minulost rád,
aniž by čekal, co dalšího mu budoucnost věstí.
Jestliže však život doposud měl tě rád,
osud při tobě stál, úspěch a lásku vždy ti přál,
pak je tu budoucnost, té by ses měl bát,
že sebere ti vše, co ti život do teď dal.
A tak je lehké žít,
když máš oči zavřené.
Každý to dokáže, když bude chtít,
ale může se stát, že to pak přežene.
Myslím, že za to stojí víc ty oči otevřít,
vidět krutou pravdu, zažít žal,
ale uvidíš věci, o které jsi mohl přijít,
a o které jsi skutečně stál.
Neviděl bys zlo, však neviděl bys ani dobro.
Neviděl bys nenávist, ale ani lásku.
Je lepší vidět pravdu, i když není krásná jako stříbro,
je lepší vidět vše a strhnout z očí pásku.
Každý z nás tu něco hledá.
Někteří vědí co, jiní nemají ponětí.
Ale bez pravdy se hledat nedá,
pak to možná najdeš teď, možná až vzápětí…..
Písmák