Místo vzpomínek

omlouvám se za upravu, časem ještě upravím....

Je tak těžké žít na tom to místě. V místě stále se opakujících vzpomínek, jež neklidní svou zběsilost. Čepel bolesti, tichá jako sen, zabodává se hluboko do mé mysli. S každým nádechem, bolest se žalem mísí se. Jen při vzpomínce na tebe a na naivního andílka, jemuž jsi křídla spálil…. Jediným dotekem…. v krvi žár nenávisti tepe. Nikdy však neustane. Ve smrti či v životě, odpuštění se nedočkáš, i když si o ně nežádal. Snad jednou bez vinny naučím se žít. Snad se vše změní, až se jizvy zacelí. Snad ve své neskonalé naivitě v to doufat smím….

---