Ordál

Já se Tě neprosil

o drobky ze svatebních snídaní

dnů a nocí

Nechtěl jsem po Tobě

mámení slasti

nevolal jsem po šálení smyslů

Musíš být pěkný ubožák

kdyžs nás stvořil k obrazu svému

rozpolcená troska vesmíru

z velkého třesku cos nám nalhal

jak z inkubátoru se rozlézáš

Nech si svoje rady

já už nechci

stokrát NE!

Malovat pravdy

a lží je přetírat

vteřinou plnit knihy

vždy další a další

nechci vynalézat léky

páky kladek a dynamity dat

nechci znásilňovat sám sebe

Tvoji pohanou

Nechci tvořit sochy

vnímat tóny prázdných těl

Nechci zaplňovat prázdnotu

po spaní a jdíle

nechci se ureprodukovat k smrti

svými konstrukty zamořit volnost

Nechci slintat nad vládou rosy

ani si vymýšlet možné formy

vlastního boření a tvoření

nechci už vidět sebe na

gigantickém podstavci!

CHCI TO UKONČIT

rozmetat poslední ze světů

ať si pak zbytek jsoucen

hledá svoje oběti

nechci už být pokusným králíkem

sebe sama

nechci se dívat na zrcadla dětí!

A vidíš píši Ti to do tváře

i přes Tvůj danajský dar soulože

Snad chceš to nechtění

máš ho mít jen když

zbude nic

a opět zavládne tma a klid

a po dlouhém noci beze dne

se zase vyčistí vzduch všech cel

hodiny si budou snad ještě být

co na tom - ať si mrouskají s věčností

my se jich nedotkneme

neutrápíme se Ti pro radost

Ty to nechceš číst - vím to

odvracíš zrak a zacpáváš si uši

posíláš ďábla a čaroděje - ale nepomůže to!

Tma si ve světle najde cestu

snad poprvé vidím a hned tak ostře

mysli si co chceš je to venku

a nezlomíš nás železnou tyčí slastí světa

jak zkoušíš to už na tisíce let

kdybychom byli písek - tak budem co jsme!

Dno oceánu - a kdo o to stojí?

Tvořit sám sebe?!

Když nemůžeme plavat

kam bychom chtěli

jen tahle jedna věc

jen zničení všeho

to snad nás spasí

chceš mě vnutit rozum

co jsem zabil?

Chceš mě zas dostat

do Tvých cel?

Nerad to říkám:

"já se zrodil

a nemíním ustat v davu těl"

Klidně si plakej

já taky věřil.

Jak louže v blátě

všechno jsem měl

a přece nežil

a byl jsem vinen

že mi byl dán?

Klidně mluv o slabosti

já nazvu to silou

málem jsem hledal

a hledáním vzýval cíl

teď už vidím

že není nic vidět

když smysl teče jak sémě hlav

odpovím tiše

odpovím v kleče

v ruce už dýku

a tak jsem vrah!

A kdo není?

Pokrytci víry

hrobaři snah

Jak těžko je přiznat si prázdno...