300 - Bitva u Třebíče

 V zal jsem ji na novej film

byla v něm spousta krve

a ona mne něžně hladila na noze

a v těch nejkrvavějších scénách

se její ruce vždycky utrhly

a sjely až k mému přirození

a tam se velice dlouze

rozjížděly

trvalo to dvě a půl hodiny

a jakmile někomu usekly hlavu

nemohla udržet v klidu ruku

a dlaní mě drtila a mačkala a hladila

...v závěru bitvy teklo spousta krve

myslel jsem,

že mi HO  urve

že neodejdu se vším

s čím jsem do kina přišel

představení skončilo, rozsvítili

vstali jsme a vydali se ke kostelu

kde stál její rezavej renault

 náš čas pršel

byla tma, kteroužto narušovaly

jen naše cigarety

„jak se ti líbil film?“

„bylo to báječný, trochu moc krve“

vypadl jsem z obrazu

„trochu moc krve?“

„ne, bylo to fakt skvělí, hezky udělaný“

nevypadalo to, že se mnou chce jet za město

nebyl jsem si ničím jistej

sedli jsme do auta

„kam pojedeme?“

„na nějakej pěknej výhled? třeba“

navrhnul jsem

a spiklenecky se pousmál

ona taky

ruka v rukávě

pomyslel jsem si

sice jí to trvalo

ale přeci

vyjeli jsme za město

jednou, po druhé…

pak jsem si zapálil cigáro

nahej nad městem

nad údolím

oblíkli jsme se

a nasedli do auta

„kam jedeme?“

„na kafe a spát, co ty na to?“

„jasně, Zlatej lev?“

„jasně“

přitakal jsem jí

usmála se

stejně jako u kostela

po třetí to už nezvládnu

proběhlo mi hlavou

„utři si bradu“

„cože?“

„zase ti teče z koutku krev, podívej se na tričko, máš ho celý od krve, ty to necejtíš? Tolik krve a on nic necejtí. Ježíši – Kriste – tolik krve.“

jen jsem si opakoval

„zase ti teče krev…“

nastartovala

otočila se

projeli jsme průmyslovou zónou

a ve vzduchu bylo něco cejtit