Tvé vlasy voní pomeranči

zpíváš o smrti

jako o dokonalé čistotě

s vůní pomerančových vlasů

syčíš do ticha

balady o neživotě

o osvobození

uprostřed bažinných lesů

to když panna vzdychá

a nenasytně

hledí vstříc vražednejm vrakům

z oblohy

a nešťastnejm netopýrům

civících skrz

shrnutý opony

neprostupného stromořadí

jsi dýka - dýka

a nevrlej stroj z oceli

zpíváš o posmrtnejch jatkách

baladu

napsanou v třináctým patře

na schodišti

tvá bezzubá ostrost

z tebe

drahá

šíleně prýští

a objímá

výtah

ve kterým k tobě stoupu  

...jedenáct

dvanáct

třináctá – příští