Rozhodnutí

Situace je následující: Jistota veškerá žádná .. snad až na jednu – dostanu-li tu příležitost, půjdu do ní. Bez ohledu na výsledek – ač doufám, že bude dobrý .. teď by ale nebylo dobré se na něj soustředit – udělat z něj důvod pro rozhodnutí – protože nevím a ani nechci vědět, jaký bude.

Teď mám jen pocit – lépe řečeno – jsem přesvědčena, že neudělat ten krok by znamenalo rezignovat a podlehnout svému strachu – a já se rozhodla, že budu odvážná. Takže teď už není chvíle pro rozhodnutí, protože ten hlas ve mně, co jsem se ho tak dlouho snažila uslyšet, teď mluví velmi zřetelně.

A já se rozhodla už tenkrát, když jsem si řekla, že budu silná a půjdu za ním .. teď tedy nemám důvod váhat a už vůbec ne problém se rozhodnout. Stojím-li momentálně na rozcestí, přesto není třeba přemýšlet o výhodách možných cest, protože jedna z nich je velmi dobře označená zákazem vjezdu.

A přitom .. chtěla bych se plazit v ostrém kamení trním zarostlé prašné cesty, objímat ji a lámat si tím objetím nehty, to kamení polykat a zároveň ho zvracet .. spolu s celým obsahem svého těla, včetně úlomků zubů a krve .. tak moc se bojím .. a bolest osvobozuje, protože dovoluje nemyslet a necítit, protože dovoluje vnímat jen ji samotnou.