Večery

Radost přechází v bolest, někdy je to možné i naopak.

***

Večery sem přicházejí dřív

lehce se snesou

a tiše tepají pod okny.

Chrabře jim podléhám.

Do rukou nechávám

zapříst kočičí kůži.

Pár kroků za dveře

a tíseň odnese

strach o dětský spánek.

Nespočet rytířů

míjí nás po mílích.

Když děti políbím,

večery sem přicházejí dřív.

***

Chybí tu obrazy lehce stravitelných dní

a zvuky

hlučných monotónních tramvají.

Na holých stěnách holé mouchy spí,

černé a zelené, víc než den nemají.

V krbu jen praskání statečných děr,

blíží se ku konci svých horkých chvil.

Poháry nezvoní,

pomalí pavouci

bez strachu sledují mě a můj stín.

***

Každá terapie jen zhoršuje tu předešlou,

každá zmije vpouští do těla jedu víc.

Kam se vydat,

když křižovatky nikam nevedou

a ani nemají rub a líc?

Kam se vydat,

když v těle je spirála nedorozumění,

když o tom, co je,

zároveň víš, že to není?

***

Bojím se, že mi vezmeš to nejdražší,

a zůstane jen prázdná díra,

jako po odtržené hlavě,

jako po rozseknutém těle.

Zůstane bez rozměrů,

bez jména,

bez citu,

chladná a ubohá

matka bez dcery.

---