Píseň ženy

Zkoušela jsem napsat píseň, v průběhu rýmů, nastala tíseň...

Proč chytá mě tenhle fantas,

vždyť papír není kanvas

má tvořivost je smělá

a já jsem z toho fuč.

 

Zapomínám co jsem chtěla

být svádivá a smělá,

připomínky mýho těla

řeknou: sbal se a kňuč.

 

Copak je to za múzu,

která rozepíná blůzu,

vlastníma rukama mejma

a hlavu dává všanc.

 

Už nemůže bejt z túzu,

leda podlehla by (o)úzu;

pořád na někoho kejvá

a trapnost mění v dranc.

 

Proč chytá mě tahle láska

a stehnama hloupě mlaskám,

snad mám teď druhou mízu

anebo třetí most!

 

NIkdy nebyla jsem kráska

teď pusou divně práskám,

chci čichnout ke striptýzu

a přitom mám už dost.

 

Dost, dost, dost!

 

Proč chytá mě ten fantas

vždyť život není kanvas,

já maluju si strádu

a ona už někde je.

 

Jsem chytrá - zbitá....zdrávas!

Matko, co svačinu mi dáváš.

Jak stojím na svým hřádu,

mám pořád naděje....

---