o sebe..zakopávám

nenaříkám, jen konstatuju opovažte se litovat ani já nelituju tak jak mi to ta uvnitř dovolí nevolám tě nikdy jsem nevolala.. moje hrdost stojí trochu sama, trochu smutně ale vždycky celá a nikdy to nebude jinak

přestala jsem

chtít lidi kolem sebe

vím, že mlčení mě roztrhá

a vím, že mluvení vše pokazí

tak zůstávám rozervaná a pokažená..

šelma co kráčí po obrubníku,

příliš nejistě

a trochu děsivě..

 

stačilo zavřít oči

a prostě se utopit

a stačilo by to

nikdo nemohl k nám

a tak jsem vybrala svůj příděl

a utekla do ztracena..

 

a místo klidu...mi ruplo v hlavě

a nechci

nechci umělo,

když můžu vonět listím

nechci led v duši

když cítím místo ledu rosu

ledová, a vroucí

 

ráno, když mizíš,

běžím do zahrady

jen tak, z radosti

nechávám slunce prohřát svý záda

a ze špiček prstů mi kape rosa

 

jindy vřískám

hůř než zmrzačená kočka

tepny něhy

ucpaný tvojí samotou

praskají tlakem a mojí

potřebou být

 

...říkali...říkali, že je lepší shořet než vyhasnout..

uschly kaštany

znovu pro ně pláču

a ty na mě řveš, proč ne pro tebe..

příští jaro nebudu

příliš dlouho mlátím,

mlátím do tvý ohrádky ledem..

 

mnohokrát mi slunce..

prohřálo kůži i hřebeny kostí

mnohokrát mi bylo jinak

mnohokrát jsem nám ublížila

překážíš mi

překážím si

 

neprosila jsem

a odletěla

neúplná, polovičatá

zhrzená a nepochopená

 

 

..stydím se za sebe

dívám se na hvězdy..

nehořím..

zhasínám..

 

 

..a ty se díváš

 

---