Most milenců

Zpočátku stáli jsme každý na jednom břehu řeky.Řeky,již není možno bez újmy překročit.Řeky,jménem Život,mající pevně stanovené řády a zákonitosti. Tužba dosáhnout druhého břehu pro mnohé znamená bezhlavě se vrhnout do vzdouvajících se vod a neustále vzdorovat nesmírně silnému proudu.Proudu,jenž bez sebemenšího zaváhání v jediném zlomku vteřiny utápí kdesi ve ztracenu veškeré iluze a dosavadní cesty lidského žití. Dosáhnout vytyčeného a vysněného cíle lze jen s nezlomnou vůlí a následným odražením se od samého dna,jemuž předchází vzdání se všeho dosud dosaženého a naprosté přehodnocení veškerých stávajících priorit. Po vkročení do těchto rozbouřených vod již není cesty zpět.Strhujícímu víru je nutno obětovat vše a bojovat s ním až do vypětí posledního zbytku sil a mnohdy také,alespoň nepatrné,ztráty lidské důstojnosti i původní identity,následkem čehož řeka druhému břehu vydá člověka diametrálně odlišného. Písky času se již nesčetněkrát obrátily od chvíle,kdy stanula jsem na jedné z těchto pomyslných stran.Od chvíle,kdy i já zatoužila přemoci nepřemožitelné.Tehdy snad nejmocnější síla zasáhla,jako blesk z čistého nebe,mé srdce a udala mému bytí zcela nový,nečekaný impulz a směr-druhý břeh Života. Tou silou je láska k tobě!Láska,tak silná a čistá,jež obdařila mou,do tohoto osudného okamžiku,prázdnou existenci novým a beze zbytku duši naplňujícím smyslem. Dnes,ruku v ruce,prožíváme dny patřící pouze nám,zalité zlatým slunečním svitem,jakož i prolité nemilosrdným a prudkým deštěm.Dny,o povaze jejichž konce nemáme sebemenší tušení,a přesto jejich hodnotu nelze vyvážit ani cenou zlata. Ano,jsme spolu!Bez ztráty iluzí a se zachováním původní identity,neb nevkročili jsme do řeky znamenající naši zkázu,nýbrž jsme společným úsilím vystavěli důmyslně zkonstruovaný most spojující oba dva břehy.Most,který nikdy nikdo nebude moci na vlastní oči spatřit,stojící na místě střeženém důkladněji než jakákoli sebestrategičtější stavba světa-v našich srdcích. Tento monument společností neakceptovatelných citů v sobě ukrývá snad nejdražší suroviny,z nichž je možno budovat a jejichž hodnotu nelze vyčíslit prachobyčejnou cenou kterékoli měny,neboť trpělivost,toleranci,důvěru a mnoho dalších,stejně tak jako sympatie,touhu,vášeň,či snad dokonce lásku není možné dostatečně vysoce ocenit. Soudě dle těchto použitých surovin,zdají se býti základy stavby pevnými,avšak skutečnou odolnost před různorodými negativními vlivy dokáže s určitostí odhalit a dokonale prověřit až neutuchající běh času. Mnohým mohlo by se zdát,že výstavbou onoho mostu nalezli jsme dokonalé rozřešení,jak obelstít nemilosrdný Život,a zároveň způsob dosažení vytouženého cíle,jehož pomocí lze dosáhnout téměř dokonalé spokojenosti. Ve skutečnosti však nedosáhli jsme druhého břehu,ale pouze jsme stanuli uprostřed imaginární výstavby,kdesi v půli cesty,a snažíme se společnými silami doufat,že se prozatím relativně poklidně plynoucí tok nerozbouří natolik,aby s sebou,jak domeček z karet,smetl všechno úsilí dvou lidí,jejichž jediným hříchem jsou vzájemné city. Je tedy značně patrné neprominutí trestu za činy každé bytosti vzpírající se zažitým konvencím,neb před vlastní odpovědností nelze uniknout a dopad případného pokárání za porušení společenských konvencí je možné jen posunout na ose času,nikoli před ním prchnout.

---