Karel, Petr, Vocas a Pičus

Nefunguje mi na noťasu \"u\", páč jsem ho jednou polil pifkem. Musim říct, že škoda byla velice přijatelná, dělám to tak, že ho mám v klipboardu a kdykoliv jej třebuji použít, zmačknu ctrl plus v - někdy to však zapomenu , proto si u občas domyslete.

"Nazdar zmrde!!" volá Karel, koukaje do blba, pivko v ruce, drže nůž namířený na hrdlo "tý zkurvený píči" (jak s oblibou říkal), na dva nově se ve dveřích objevící typany.

KAREL

nebyl zrovna výjímečný pronikavým rozumem, naopak. Byl to zkurvenej kretén, kterej byl rád, že ví, jaxe jmenuje a stěží si pamatoval jména pěti lidí. Byl ale tvrdej a spolehlivej. Jeho mdlá inteligence mu ani nic jiného nepovolovala. V ničem se nehrabal a když dostal něco na starost (úkol musel být vybrán obezřetně, vzhledem k jeho debilitě), naplnil toto na sto procent. Proto si ho Jakob na tuto práci najal. Nemam ho rád - je to zkurvenej hajzl, navíc nehorázně blbej.

JAKOB

byl celkem pěknej mladej týpek, kterýžto byl všeobecně považován za blázna (po právu), neboť to, co pro Jakoba normální se zdálo, pro ostatní hodně divné tvářilo se - Karla netýkaje. Co vám budu povídat, nejoblíbenější Jakobova činnost byla, že se zkoxoval a vyrazil do bordelu, kde si zaplatil ženskou na dvě až tři hodiny, kterou ani nepíchal, protože jí předčítal úryvky z egypťana Synuheta plakajíc u toho. Já ho chápu. Vybíral si pasáže velice dojemné. Nikdy by si to sám nečetl, samotnýho by to nenapadlo, nebavilo ho to. Přitom ten příběh miloval a chtěl se o tu krásu s někym rozdělit, proto na předčítání potřeboval obecenstvo. Jde o to , že každej z jeho okolí by se na něj zatraceně vysral, kdyby se zeptal jestli si budou spolu číst - kromě Karla, ten na to sral a bylo mu zpíčeně jedno, co se děje, dá-li mu někdo chlast do ruky. Proto to četl děvkám, který byly rády, že konečně mají klid a nemusejí prcat za prachy - všechny děvky v bordelech v okolí z celého srdce milovaly Jakoba. Chtěly s nim spát i za darmo. Měly však smůlu, páč Jakob byl teplej, aspoň si to myslim. Porád na mě tak divně obdivně koukal, že jsem měl kolikrát pocit, že mě chce smahnout - nikdy jsem neslyšel, že by opíchal nějakou ženskou. Možná to byl opravdu chlápek, kterej to chtěl dát jenom jedný, tý pravý. Moc bych se tomu nedivil, páč to byl fakt zajímavej typan. To, že je Jakob mrtvej mi celkem vadí, měl jsem ho rád. Proč to za něj neodnes ten zkurvenej Karel? Tak to chodí - zkurvenci mají tuhý kořínek.

Jalob měl prostě srdce na svým místě... a to, že byl třeba buzerant, mi vůbec nevadilo - měl jsem ho fak rád.

"Čau" říká Peťa.

PEŤA

neslanej a nemstnej sráč - říká se mu Petříček - Jakobovi ho bylo líto.

"Nazdar, sráči, komu říkáš hajzle!? Debile zkurvenej! Koukej tu paní pustit, zmrde debilní, pěkně mě sereš, čuráku!!" odpoví na pozdar Vocas.

VOCAS

byl zkurveně tvrdej chlápek. I Karel z něj měl nasráno - hrabalo mu v palici, ale byl spravedlivej a spolehlivej. Taky ho Jakobova smrt zasáhla. Pěťu ale zabíjet nemusel, podezříval ho ze zrady, bůh ví, jak to bylo. Smůla. Vocasa jsem měl rád ze všech nejvíc - už taky nežije. I když.... ono se není ani čemu divit.

"No, no, tak hned nebuď nasranej, čeče." Reagoval dost rozpačitě Karel, neboť viděl plameny šlehající z Vocasovo očí.

"To si piš, že jsem nasranej, vylízaná hlavo, a to pořádně", pokračoval Vocas velice rozhořčeně, "nechci bejt namočenej v takovymhle průseru, chápeš?! - asi ne, zapomínam s kym se kurva bavim, s troubou, kterej chápe tak maximálně úplný zkurvený hovno!!!" Vocas se vzteky zadýchal. " Takže, já teď půjdu ven a až se vrátim, ta ženská tady nebude, vůbec mi nebude vadit, když tady nebudeš ty, jasný??!! Kde je, kurva, ten Jakob?"

"Já nevim." odpověděli Karel s Peťou unizono, "Telefon nebere." pípl Péťa, který také z Vocasovo chování pochopil, že je mírně rozladěn.

"To vím taky, celou cestu do týhle díry jsem mu volal, Ajnštajne jeden, kurva, ten mě fakt sere, kde doprdele je? Stejně jsem nasranej nejvíc na něj! Že mě dá na práci s takovymhle defektem!"

"S jakým?" ptá se bezelstně Karel.

"Tak na tohle fakt nemam," vrčí Vocas cestou ke dveřím "do prdele, jdu, jdu než zblbnu, jako tenhle dement."

"Jakej?" Karel se se stejně nablým výrazem ve tváři znovu zeptá.

"DO PÍČI, to se mi snad zkurveně zdá, já přijdu o svý zasraný nervy, ty natvrdlotino, měl by sis nechat vyšetřit tu svoji zkurvenou palici," Vocas už nepříčetně řve, totálně rozhozen Karlovou bezduchostí, "i když by to bylo jedno, tobě by pomhla snad jenom zkurvená lobotomie, ty p r v o k u!!!"

"Co to... co to blábolíš, " koktá Karel, "jaká bota, jaký roky?"

"AAAAch," povzdechne si rezignovaně Vocas a svižným krokem míří ke dveřím, už už se natahuje po klice, aby si všiml, že Petřík vyráží k východu také.

"Ty zůstaneš tady!" Vygradoval jeho vztek tak, že zafungoval jako černá díra, pohltící sama sebe.Zrudl a polkl, takže to řekl více méně již vyklidněn.

"Počkej, přece mě tady nenecháš s tim bláznem?" ustrašeně Peťa.

"Do prdele, ještě ty mě ser, kdo tady asi tak počká na Jakoba, co? Kurva, stejně se o tebe jenom celej den starám, a to už mě taky pěkně jebe, takže budeš sedět tady na prdeli a počkáš na Jakoba. A až příjde, tak mi zavoláš, jasný - ty nikam nevolej, Karle, prosim. Hlavně TY nikam nevolej, tebe se to netýká, říkám to Péťovi, jasný!"

"Jasný, nebudu nikam volat, neboj."

"Tak to mi pad kámen z(s)e* srdce. To jsem rád, to je snad poprvé, cos mi udělal zkurvenou radost." Vocas zase pění (měl snížený práh nasíratelnosti, o samonasíracích procesech nemluvě - byl schopen nasrat sám sebe, a to fakt řádně, i když důvod k nasranosti ani nebyl tak pádný. Bylo to dané jeho ješitností a nadprůměrnou obrazutvorností, kteroužto oplýval. Neustále vyhledával v něčím jednání s ním nějaké jinotaje útočící na jeho osobnost, které si vážil snad nejvíc na světě. Byl to chytrej člověk, jenom trochu vznětlivej, což ho koneckonců stálo krk. Možná taky trochu paranoidní, ale... nakonec, kdo neni, ne?)

* [obojí možné, řekl bych, pozn. autora]

Vocas tedy konečně odešel. Pěkně nasranej. "Asi si dam panáka U Hašišáka, to je kousek", říkal si pro sebe zavírajíc za sebou dveře. Myšlenka ho uklidnila a zároveň rozrušila, což způsobilo, že vyrazil na schodiště opravdu rázným krokem. Hnán touhou napít se, sekakoval schody po dvou, místy i po třech, při čemž si prozpěvoval. Po několika okamžicích (byl to zrovna trojschoddý seskok), se Vocasovi nepříjemným způsobem smekla noha, na tuberáckém plivanci o rozloze několika desítek centimetrů čtverečních, purpurovo-zelené barvy a velice kluzké konzistence, dřímajícím na právě třetím schodě svrchu, který tam byl patrně vyflusnut dědkem bydlejícím nad Jakobem, který s neúprosnou pravidelností mezi 22. až 3. hodinou (období nejtvrdšího spánku) deset co deset minut dostával nelidské záchvaty kašle, vyluzujíc u toho vskutku odporné, nechutné, sluchu normálního člověka těžce nelahodící zvuky. Jakoba tím pěkně sral. Kdyby jednoho dne neumřel, netrvalo by dlouho, kdy by ho byl Jakob, ač je povahy spíše mírné, byť v polospánku, což by ho paradoxně omloualo, zabil, zavraždil - přesněji.

Zkrátka, uklouz na tom kemru, jako Golem v tom filmu. Padal jako šutr z(s)e skály; v mezaninu se odrazil od betonového květináče, v kterém byla zasazena asi třicetiletá, i s květináčem stopadesáti kilogramů vážící, velice vzácná, ghanská palma paní Hlaváčkové (správcové vchodu, Jakobova oblíbeného souseda, což bylo na tom smutné; moc oblíbenců totiž nebylo), jež se o ni láskyplně starala. Přesně jako v tom přísloví "tonoucí se stébla chytá" zachytil se Vocas nikoliv o stéblo, ale o pořádný kmen. Málem to bylo fatální.

Bezmála stokilový Vocas a metrákapůl těžká tropická rostlina letí chodbou činžovního domu.

Prásk, křach, "kurva né, jauuu!!"

Vocas leží v bezvědomí s listy v hubě a větví zaraženou v prdeli u vchodových dveří, otevírajících se, v rozporu s vyhláškou dovnitř, v hromadě střepů, hlíny, exotických hnojiv a dalších sraček. Pod tíhou čtvrtuny byly v úzké chodbičce dveře pro příchozí zablokovány. Z druhých dveří, těch v suterénu, byla odstraněna z důvodu velké kriminality (dveře směřovaly k jihu, čili k parku - kdo to zná tak ví) klika, takže do baráku bylo nemožné - dveřmi - v tuto chvíli dostat se.

Jakob odemyká vchod a tlačí do dveří. "Co to má zase doprdele bejt tohleto, budu muset promluit s paní Hlaváčkovou (vzhledem k tomu, že ví, že Vocas jest Jakobův kamarád, bych mu to moc nedoporučoval - i když za spustošení palmy může v konečném důsledku TBCdědek, jak mu říkali, jmenoval se Fousek - křestním nevím jak). Pičus, kurva, nečum a pojď mi pomoct, ty dveře jsou nějaký seklý, kurva!"

"Jó, du, vole." Odpovídá Píčus, evidentně zatížen náporem alkoholu, který do sebe vpravil v podobě přeceděného ironu přes chléb, což byl jeho oblíbený alkoholický trik, neboť jeho finanční situace nebyla zrovna valná a jiný způsob ožrání se mu tudíž nedovolovala.

 

PIČUS

Pičus s Jakobem byli nejlepší přátelé. Pičus byl nadprůměrně inteligentí člověk vystupování neurvalého, neboť vyrůstal v dětském domově, kde se s ním takříkajíc nikdo nesral. Po několika neúspěšných pokusech začlenit se do civilního života, octl se na šikmé ploše. Byl pro každou prdel a hlavně se mu dařilo ji dělat, vytvářet. Nejoblíbenější člověk s party, byl pro něj Karel (bylo totiž nejjednoduší Karla navést na nějakou ptákovinu, jejímž vyvrcholením se všichni ostatní pokaždé velice dobře pobavili. Když se tohle Pičusovi povedlo, cítil se jako ryba ve vodě. Soucit s Karlem sice měl, ale za tu srandu to stálo). Píčus má dluhy. Prachy vydělat umí, ale zároveň má od boha danou schopnost nadlidsky rychle o ně přijít. Měl rád chlast. A tak je to vždycky. Pičus, když má tak dá, a to každýmu, má totiž rád lidi - Je hodnej a vstřícnej... Je mrtvej ... taky ... kurva.

Mrzí mě to. Já jsem asi jediná zpropadená svině, která ještě žije, i když., podle všeho taky to nebude stav dlouho trvající, mě to je ale jedno - v mojí situaci by to možná bylo i lepší.

Pičus teda naběhl Jakobovi na pomoc. Snažili se seč jim síly stačily, ale vchodovými dveřmi nepodařilo se jim do útrob baráku proniknouti.

"Jdem druhým vchodem, i když, celej blok se mi obcházet nechce. Máš prachy? Půjdem radši na pívo, ne? Za hoďku se vrátíme a bude to dobrý, uvidíš." Píčusovo klasický pohodářský přístup.

"Tak jednak, tvoje hoďky znám, druhak, i kdybysme to vobešli, tak se tam nedostanem, páč jsem osobně odmontoval kliku, kvůli těm cigošum, co se k nám srali a už mi ukradli ze sklepa asi pět kytek. A za třetí, já nahoru musim."

"Musíš jenom chcípnout, he he"

"To je sice, zkurvená pravda, ale s těmahle kecama teď dej pokoj a radši vymysli, jak se dostaneme, kurva dovnitř."

"No já nevim... zkusme na něko zazvonit, vysvětleme mu situaci a on třeba bude s to dveře odblokovat. Koneckonců je to i jeho zájem, třeba má k němu namířeno nějaká vzácná návštěva, kterou nechce prošvihnout" reaguje Pičus s pohotovostí jemu vlastní, při čemž kouká po zvonkách. "Co třeba Fousek, znáš ho?"

"Znam a zkurveně, na toho zvonit nebudem, na nikoho zvonit nebudem. Vyzvedni mě a já po tý stříšce vylezu k voknum a zkusim, jestli neude nějaký otevřený."

"A když nebude?"

"Tak ho rozbiju, do píči. Nefilozofuj a zdvihej."

"Tak jo, kurva, nebuď na mě hnusnej"

"Sory, jsem jen trochu nervózní - to ses zase musel zchlastat?"

"Tak sory ty moje zkurvená mámo, taky se na tebe můžu vysrat a jít zpátky k Hašíšákovi, vole."

HAŠIŠÁK

Hašišák je chlápek, kterej provozuje hospodu pojmenovanou po jeho trefné přezdívce " U Hašišáka". Každý tam rád chodí, protože láce není nikdy adekvátní ku zkonzumovaným komoditám. U Hašišáka je pravidlem, že se platí až druhý den, protože se pokaždé zřídí takovým způsobem, že v deset hodin zamyká kasírku do trezoru (pinglovská profesionalita) a dává na lístky, které není problém před spícím Hašišákem ukrýt... zlikvidovat. To klientům vyhovuje. Naštestí mu prodej drog vynáší tolik, že se mankem na hospodě nezabývá, zvyk, který je ku prospěchu všem. My, co ho máme rádi, mu to vždycky zaplatíme. I Pičus, když zrovna má prachy. Hašišák má provoz podniku jako koníčka, o čemž svědší i otevírací doba: Po, St, So - někdy Ne nonstop. Jako hostinskej by se neuživil.

---