Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePocit
19. 08. 2007
1
3
969
Autor
valerinka
Pocit.
Stále tam je onen pocit.
Ten svíravý a zlý stav,
kdy nejsem si jistá ani sama sebou.
Neustále přichází,
už dlouhá léta.
Ukrývá se někde hluboko těle,
duši a mysli.
Jak přála bych si někdy zemřít.
Nebo alespoň vědět den své smrti.
Den, kdy srdce se zastaví
a bránice přestane dýchat.
Den, kdy zavřu oči
a pohlédnu na druhý okraj světa.
Jak často si přeji znát svou smrt.
Tak často jako slunce vychází a zapadá.
Vždy když přijde,
cítím tmu a chlad.
Nosí zkázu.
Ten pocit.. ten člověk, který má dvě tváře.
S každým ránem se rodí
a s každým západem umírá.
Stále přichází.
Nový a vlivnější...opět a opět.
Až jednou nepřijde,
zmizí i ten pocit.
Onen pocit prázdnoty v mé duši,
když já nejsem s tebou.
Poté zmizí už navždy...spolu s láskou,
která zemře....
Stále tam je onen pocit.
Ten svíravý a zlý stav,
kdy nejsem si jistá ani sama sebou.
Neustále přichází,
už dlouhá léta.
Ukrývá se někde hluboko těle,
duši a mysli.
Jak přála bych si někdy zemřít.
Nebo alespoň vědět den své smrti.
Den, kdy srdce se zastaví
a bránice přestane dýchat.
Den, kdy zavřu oči
a pohlédnu na druhý okraj světa.
Jak často si přeji znát svou smrt.
Tak často jako slunce vychází a zapadá.
Vždy když přijde,
cítím tmu a chlad.
Nosí zkázu.
Ten pocit.. ten člověk, který má dvě tváře.
S každým ránem se rodí
a s každým západem umírá.
Stále přichází.
Nový a vlivnější...opět a opět.
Až jednou nepřijde,
zmizí i ten pocit.
Onen pocit prázdnoty v mé duši,
když já nejsem s tebou.
Poté zmizí už navždy...spolu s láskou,
která zemře....
12.01.2004