Láska, Love, Liebe...

Láska, Love, Liebe...

  Závrať. Zavírám oči, soustředím se na splašené srdce, které bije v mé hrudi a ze všech sil se snažím utišit jeho hlas. Co když ho někdo uslyší?: Psst! Tiše!.. Netrap mě... Mlč už! Nikdo tě neprosil o tvůj názor.. Nic. Všechny prosby i příkazy se minuly účinkem. Ta zatracená pumpa lidského života si dál mele svou...

  To nebyl popis srdečního infarktu. I když s nemocí to má hodně společného. V raných stádiích způsobuje zrychlení pulsu, ochromení celého organismu, často dohání lidi k činům, které pro ně až do té doby byly skryty za dveřmi třinácté komnaty. Ve vrcholné fázi pak vede k naprostému štěstí a blaženosti nebo k zoufalství a nepředstavitelným bolestem, které jsou očím druhých skryty. Avšak co oči nevidí, to srdce ubíjí...

  Tato závažná choroba má své jméno. Láska. Nabízí se nepřeberné množství charakteristik a podob tohoto citu. Láska rodičovská, kterou poznáváme během prvních nejistých krůčků. Láska přátelská, odraz ochoty, pomoci, otevřených dveří. Láska partnerská, zajisté velmi krásná. Přináší do našich životů smích, radost, pocit jistoty. Nadnáší nás svými křídly, drží nás nad vodou. Ale... Někdy nás vrhá do temných hlubin. Do víru smutku , trápení, někdy slz, a v těch nejhorších případech, smrti...

  Láska je jak rub a líc, jak dvě strany jedné mince. Může být krásná ale i zlá, nežádaná. Může působit radost ale i smutek. Může dát počátek novému životu ale i život vzít. Láska může všechno a nic. Je jako droga pod jejímž vlivem se lidé mění k nepoznání. Nabízí se otázka, jestli z této závislostivede cesta, jestli může, má vézt...?