Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěco jako úvod
Autor
Myník
Dějiny vyvolených strážců
Princ Meneol II. Se narodil v krásném království v zemi jménem Mondura. Když mu bylo šestnáct, tak mu vzbouřenci zabili rodiče. Celým královstvím se rozezněly zvony a všichni občané se převlékli do černých šatů. Meneol shromáždil lid kolem sochy jejich rodičů a slavnostně přísahal, že pomstí jejich památku a že zabije každého, kdo souhlasil s tou krutou vraždou. Od té doby vládl celému království a myslel jenom na pomstu. Rozhádal si svou manželku Miriam, se kterou se vzal rok před smrtí rodičů a která poté byla vyhozena z království, protože odmítala královi poslušnost. Miriam se vydala daleko na venkov, kde strávila dalších osm let. Poté se v převlečení vrátila zpět do království a seskupila lidi, kteří byli proti Meneolovi. Své skupině dala jméno “Nanuré”. Meneol se od svých špehů dozvěděl, že Miriam je v království. Ihned si našel patnáct vyvolených strážců, kteří ho měli hlídat ve dne v noci a měli ho ochraňovat před Nanury. Avšak po čase zjistil, že pět ze strážců jsou zvědi od jeho nepřátel a nechal je bez milosti popravit.
Od té doby se toto břemeno předává z generace na generaci a nový a nový strážci chrání svého krále před Nanury, kteří ho chtějí svrhnout a na trůn dosadit svou královnu. Avšak vždy, než strážce vstoupí do kruhu nejlepších ochránců krále, musí projít výcvikem, který dokáže, že je opravdu připraven přejít do králových služeb. Všichni vyvolení také jezdí na bílých tygrech, které ovládají kamenem, který mají ukrytý v rukojeti svého meče.
MINULOST …
Sarkis Moen byl jeden z vyvolených, má děti, jsou to dvojčata a jmenují se Simon a Andromeda.
Jejich matka, Adriana je musela opustit a protože zjistila, že je princezna, rozhodla se vzdát se toho, kým byla. Byla to vyvolená strážkyně a poté, co opustila své děti, odešla ke svým rodičům na hrad do Salmekonu. Svého tygra propustila ze svých služeb a odešla z kruhu vyvolených.
Sarkis dvojčatům tajil svou pravou totožnost a říkal jim, že je prodavač a vždy, když musel jít do nějaké bitvy, nebo se setkat s ostatními strážci kruhu, jim říkal, že potřebuje doplnit zásoby a odjel na několik dní pryč, někdy se to protáhlo i na měsíce, takže když byla dvojčata malá, opatřil jim chůvu.
Jakmile dvojčata vyrostla do patřičného věku, jejich chůva se stala služebnou jejich matky a pracovala na hradě. Všechno jí o dvojčatech řekla, jak se mají a jak vyrůstají, takže o nich Adriana věděla všechno.
PŘED MĚSÍCEM …
Sarkis šel po kamenném nádvoří města Kalkon a přerovnával si v hlavě myšlenky, které pochytil na schůzce kruhu, když najednou z postraní uličky vyšla žena. Měla na sobě bílé šaty a za ní vlál bílý plášť. Oba na sebe chvíli koukali a poté se mu žena vrhla do náruče. Byla to ona, kterou tak dlouho hledal a nevěděl, že je to princezna ze Salmekonu. Políbil ji a ona jeho. Stáli tam asi pět minut, ale Sarkisovi to připadalo, jako několik let přitom se drželi pořád v pevném obětí.
“Myslel jsem, že jsi mrtvá”, řekl jí Sarkis.
Adriana mu na to neodpověděla. Poté se nadechla a řekla: “Chtěla jsem tě aspoň ještě jednou vidět, než tě zase opustím.”
“Jak to myslíš, myslel jsem, že už budeme napořád spolu.”
“Já taky”, poté se od něho odtrhla a zaběhla zpět do uličky, z které předtím vyšla.
Sarkis tam zůstal stát a ani se nepohnul. Znovu ji po tich letech uviděl a zase o ni přišel. Aspoň že věděl, že je naživu. Nasedl na svou tygřici Emonu a vyjel do houstnoucí tmy, která ho polapila do svých spárů.
Mířil domů, za svými dětmi, aby jim oznámil tu nečekanou novinu. Emona běžela neuvěřitelnou rychlostí, protože asi věděla, co se stalo.
Když už byli daleko za horou Kardient Gahut, vstoupil jim do cesty muž. Emona prudce zabrzdila, ale v té rychlosti, kterou běžela, to nedokázala uřídit a smýkla sebou a Sarkisem do trávy. Za chvíli, než se stačila zvednout, ze křoví a odevšad přiběhli další a další muži a sesypali se na ně. Emona ještě stačila vstát, ale Sarkis už byl pod takovou tíhou, že to prostě nedokázal. Sehrál se zuřivý boj, při kterém létala všude krev. Emona bojovala o život, ale na tolik mužů prostě nestačila. Utržela spoustu ran meči oštěpy a vším, co bylo ostré. Celá zkrvavená se dala na útěk, ale Sarkise už nemohla zachránit. Poté se znovu obrátila, nabrala trochu sil a znovu se vrátila na útočiště. Sarkise už nesli za ruce a nohy, i když se jakkoliv vzpíral, nepohlo to. Emona se k němu chtěla probojovat, ale nebyla dost silná na to. Nejhorší bylo to, co jí Sarkis řekl: “Emono nechoď sem, zbytečně přijdeš o život. Běž, uteč”, křičel na ni, “propouštím tě ze svých služeb, běž už sakra.
Emona na něj jen zarmouceně koukala.
“Běěěěěěěěěž !!! Křičel za ní.
Emona ho poslechla, i když už nebyla v jeho službách. Dala se znovu na útěk a tentokrát už se nevrátila.
Sarkise poté co ho odvlekli do tábora zabili a jeho tělo poslali na koni dál, do hlubin lesa.