Schizofrenik

Práci na zadaní mám nejraději..I když stejně vždy téma zpracuji tak,aby mi co jak nejvíc vyhovovalo..A toto není vyjímkou.Asi takhle- poznáte že se jedná o vyprávění o 4 charakterech(flegmatik,cholerik,sangvinik a melancholik)??

,,Opravdu vám to musím znovu převyprávět? Máte to přece v té složce!“ namítl menší muž.Vzhledově by jej každý přehlédl a o nic nápadnější nebylo ani jeho chování.

,,Chci to slyšet z vašich úst.To, co je napsané na papíře, mne nezajímá,pane Fine,“ odpověděl prošedivělý stařík sedící v koženém křesle naproti panu Finovi.

Oslovený se bezděčně tichým hláskem pustil do vyprávění:

,,S Georgem,Lucasem a Charliem jsme se vydali-“

,,Promiňte, že vás přerušuji,ale mohl byste mi přesně říct, kdo jdou ti muži?“

,,Přece mí přátelé! George Meck ,můj bývalý kolega,který teď vede směny v konkurenční firmě; Lucas Sandler,můj přímý nadřízený,jinak spolužák ze střední a mezi nás přibyl poněkud nedávno Charlie Cholski.“

,,Výborně.Teď už můžete pokračovat,“ řekl doktor Stuart a uvelebil se ve svém křesle.

,,No,tedy jeli jsme původně rybařit,ale Lucas s Charliem se tak dlouho dohadovali kde odbočit,že jsme kemp přejeli.Než jsme si uvědomili,že jsme někde jinde,stáli jsme před cedulí oznamující vjezd do města,“ Artur Fin se krátce odmlčel.Jeho psychiatr jej nechal na chvíli vydechnout,ale pak ho důrazně vybídl k pokračování.

,,Stmívalo se a George,který auto řídil,už nechtěl jet dál.Charlie navrhl,že bychom se mohli ubytovat na jednu noc v motelu.“

,,Zadržte pane Fine,“ přerušil jej doktor , ,, co jste na to říkal vy? Měla to přece být vaše oslava narozenin!To rybaření jste vymyslel vy!“

,,Doktore.K čemu tato debata vede?Vždyť si to všechno přečtete sám!“ žadonil Fin.

,,Odpovězte na mou otázku.“

,,Charlieho nápad se mi zdál být logický.“

,,Jak to přijali ostatní?“ zeptal se znova doktor.

,,George nebyl nadšený.“

,,Vždyť nechtěl dál řídit!“ oponoval psychiatr.

,,Pane Stuarte,rád bych vám zdůraznil,že do toho,co se těm lidem odehrávalo v hlavě já nevidím.Snad sám víte,že někdy děláte něco,co ve skutečnosti dělat nechcete.“

,,Narážíte na to,co se stalo v pozdějších hodinách?“

Artur se zdráhal odpovědět.Díval se do okna za doktorem.Jeho pohled byl naprosto nevyzpytatelný.Zdálo se,že Fin je duchem nepřítomný.

,,Pane Fine,pokračujte.“

Muž,stále se dívající z okna, znova promluvil.

,,Sdílel jsem pokoj s Georgem.Charlie a Lucas měli bydlet ve vedlejší místnosti.Můj spolubydlící byl po cestě velmi unaven a chtěl se natáhnout,jenže přišel Lucas a vytáhl nás do města.“

,,Co jste říkal vy?“ skočil Finovi do řeči.

,,Ve městě bylo kino a jeden obyčejný fast food,který najdete úplně všude.

V klidu jsme povečeřeli.Kromě Charlieho,ten se vydal najít nějaký obchod.Vyhýbá se fast foodům.“

,,Proč s vámi nebyl?“

Fin si vzdychl,ale pokračoval,kde přestal.Dělal,že doktorovy dotazy neslyší.

,,Jen co jsme dojedli a vyšli na ulici,dorazil i Charlie.Stihl obhlédnout celé město.Lucas se nadchl pro myšlenku zajít do místního kostela,který stál na kopci.Charliemu se tam ale znova šlapat nechtělo a George byl protivně unavený.

Ta cesta nahoru byla opravdu pekelná! Vedla hodně neudržovaným parkem a,kde nebyly pouliční lampy.Lucas neustále vyprávěl,jak už někdy něco takového viděl.Stále dokola opakoval tu samou historku,dokud jsme tam nedošli.“

,,Šli jste tedy jen vy dva.Proč jste neřekl,že se opakuje?“

,,Kolem kostela byl hřbitov.A samotná kaple úplně na konci té dlouhé,monotonní řady náhrobků.“

,,Jak to na vás působilo?“

,,Lucas byl nadšen.Pobíhal dokola a výskal radostí.Já jsem se pomalu vydal k té kapličce.Svítil jsem si mobilem na hroby,chtěl jsem zjistit,jakého věku se dožívají lidé dole ve městě.Umírali překvapivě mladí.Či spíš,mezi zesnulými bylo spoustu dětí! Než jsem došel k cíli své cesty,přišel na to i Lucas.Poznal jsem to,protože zděšeně vykřikl a běžel za mnou.“

,,Nemyslel jste si,že to bylo kvůli něčemu jinému?“

,,Doběhl mě,když jsem baterkou svítil na mramorové sochy před kaplí.“

Ticho vytrhlo Stuarta z představ.

,,Odpovíte mi teď na moje otázky?“ zeptal se.

,,Vypadaly opravdu monumentálně.Jako ty sochy!Naháněly strach.I Lucas vypadal,že v něm vzbudily respekt.Vychrlil na mě spousty myšlenek ohledně těch mrtvých dětí.Jedna konspirační teorie za druhou.Byl opravdu nervózní.Společně jsme vystoupali po schodech a pokusili se otevřít mohutné dveře.Abych byl přesný – Lucas se je snažil otevřít.Samozřejmě byly zamčené.

Můj kamarád zkoumal nápis na žulové desce a já se rozhlížel po okolí.“

,,Pane Fine,jste si opravdu jist,že se všechno dělo tak jak říkáte?“

,,Vždyť se vám snažím už několikrát vysvětlit,že jinou výpověď o té situaci nemám!“

,,Dobrá,pokračujte.Co bylo dál?“

,,V dálce jsem zahlédl světlo baterky.Někdo přicházel ke kostelu.Předpokládam jsem,že to bude George a Charlie.Možná jenom Charlie.“

,,Co dělal Lucas?“

,,Snažil se přeložit ten nadpis.Já jsem sešel ze schodů a vydal se světlu naproti.Musel jsem jít opatrně,protože jsem neviděl na cestu.Orientoval jsem se na kostel a pozoroval,kde je to světlo.“

,,Kde byl Lucas?“

,,Proč se něj furt vyptáváte?Já se o něj nestaral!“ vyjel podrážděně Fin.

,,Dobrá,na Lucase už se ptát nebudu.“

,,Když jsem přišel ke kostelu,světlo zmizelo.Myslel jsem,že mě Charlie nebo George zahlédl a chtěl mě vylekat.Čekal jsem,dokud se světlo znovu neobjeví.Jenže to trvalo nějak dlouho.A ani Lucase jsem neslyšel.Rozhodl jsem se,že už nebudu déle čekat a půjdu dolů do města.Přišel jsem na pokoj a usnul jsem.“

,,Pane Fine,byl na tom pokoji někdo z vašich přátel?“

,,Ne.“

,,Nepřipadalo vám to podezřelé?“

,,Rozhodně ne.Já se o jiné nestarám.“

,,Pane Fine,co bylo pak?“

,,Kdy pak?“

,,Poté co jste usnul.“

,,No co asi člověk dělá,když usne?Spí!“

,,Pane Fine,co tedy bylo ráno,když jste se probudil?“ otázal se klidně doktor.

,,Probudil mě šerif,nasazoval mi pouta na ruce.“

,,Opravdu je to všechno?Povíte mi nějaké detaily?“

,,Ne,protože to je vše,co vím.“

,,Dobrá.Viděl jste tyto fotky?“

,,Jaké fotky zas?“

,,Ty,které jste vyfotil vaším fotoaparátem na onom hřbitově.“

Artur Fin se nervozně odtrhl od pohledu na okno.Na chvíli měl dojem,že v okně byly mříže a že nesedí v útulné kanceláři,nýbrž v bílé místnosti.

Koutkem oka zahlédl fotografii džípu George Mecka.

,,Proř máte vyfocené to auto?“zeptal se.

,,Správná otázka,ale na špatnou osobu.Tuto fotografii jste fotil vy,pane Fine,ještě předtím,než jste vyjeli.“

,,Můj fotoaparát zůstal doma!“

,,Jste si tím jistý?“

,,Naprosto!“

,,Ale pan Meck tvrdí,že jste jej určitě fotil.“

,,Lže.Není to možné!“ kroutil hlavou Artur.Znova se mu změnil obraz před očima v bílou místnost.I muž před ním seděl v bílem plášti.Fin vyděšeně zamrkal.

,,Povím vám,jak to bylo,chcete?“ hovořil k němu klidně doktor Stuart.

,,O čem to tu mluvíte?“

,,Všechno bylo jinak,pane Fine.Úplně všechno.“

Obraz bílé místnosti zůstal Arturovi před očima.Pokusil se vstát,ale zůstal připoutaný k židli.Přejel doktora nechápavým pohledem.

,,Vůbec to nechápu!Kde to jsme a proč jsem připoutaný k té židli?“

,,Pane Fine,buďte klidný.Nechci na vás volat ochranku.Doteď jste se choval velmi slušně.Nepokažte si to!“

,,Dobrá.Chci slyšet,proč jsem tady!“

,,Víte,z čeho jste obviněn?“

,,Ano! Z vraždy dvou mých přátel!“

,,Podle vás je to nesmysl?“

,,Od základu!“ přitakal Artur.

,,Přečtu vám části výpovědi George Liama Mecka.V podstatě se vaše výpovědi shodují.Ne,to jsem řekl špatně.Vaše výpovědi dávají smysl.Říkat,že se shodují je velmi absurdní.

Jeli jste čtyři.Přesně jak říkáte.Vše se shoduje,až do onoho momentu s Georgem a motelem.Váš přítel byl tak unavený,že zastavil v Livineru.Ovšem vás se ptal,zda chcete jet dál.Řekl jste,že je tu možnost ubytovat se.Pan Meck přijal vaši nabídku a ubytoval se s vámi v pokoji.Ale na večeři jste s ním a Lucasem nešel.Vaši pozornost zaujal návrh pana Cholského.Šli jste spolu do místního supermarketu.Co se dělo tam je pro vyšetřovatele menší záhadou.Ovšem z důkazního materiálu lze předpokládát,že pan Cholski vás velmi urazil,když jste na něj vylil svou kávu.Na jeho košili byla totiž velká skrvna.Probodl jste jej nožem,který jste měl při sobě kvůli původně zamýšlenému rybaření.Bizardní úlovek,jen co je pravda.

Vrátil jste se na pokoj a převlékl si zakrvácené věci.Pak jste šel k fast foodu,ve kterém večeřeli vaši zbylí přátelé.Lucas Sandler byl opravdu nadšen pro vaši myšlenku projít si město.Dokonce i unavený George se s vámi prošel.Z jeho výpovědi vyplývá,že jste měli zajímavou diskuzi,kteoru Lucas prokládal historkami z vlastní zkušenosti.

Vy jste vypadal velmi otráveně ,proto byl pan Meck velmi překvapen,,když jste právě Sandlerovi nabídl ještě výšlap ke kostelu.

Ve zkratce vám povím,co se asi přesně dělo.Předpokládám,že jste skutečně došli až ke kostelu.

Vaše verze je zřejmě správná až do chvíle,kdy jste podle vás zahlédl světlo v dálce.Je to nemožné,pane Fine.Protože vy na dálku nevidíte a vaše brýle měl v zatnuté pěsti váš mrtvý kolega Charlie.Nešel jste čekat před vrata kostela,nýbrž jste úkladně zavraždil Lucase Sandlera a položil jej na oltář v kapličce.Ano,ty dveře byly otevřené.Teprve pak jste odešel zpět do města.Přesně víme,kudy jste šel,protože opravdu do dálky bez brýlí nevidíte a narážel jste proto do sloupů,na kterých jste zanechával své otisky dlaní.

Došel jste na pokoj,kde se vás snažil zpacifikovat George Meck.Je pro mě nepochopitelné,je ta energie,se kterou jste ještě dokázal omráčit a odvléct pana Mecka do jeho auta.Tam vám,ale k vaší smůle vypadl váš telefon.Když se spoustaný George probudil,podařilo se mu zavolat vaším mobilním telefonem policii.Tady se vyvrací i ta verze,že se vám vybil telefon.To je myslím vše,pane Fine.“

,,Co to je doktore?Kdo to na mě ušil?“zeptal se v slzách Artur Fin.

,,Nikdo.Jste diagnostikovaný schizofrenik,pane Fine.“

---