Mramoroví ptáci

Mramoroví ptáci pijíce zvratky snů tisíce mocí

nesmytelné přízraky vínových nocí

jež nechaly ve snu žár

jenž zvědavě kroužil mdlobou v níži

v níž sestávaly mozky mrtvých opic jediným

s čím stálo za to obchodovat.

Chlad

jenž ničil mé vlasy s nechutným klidem anglického kýče.

Ten, zasáhnuv krajinu nadějí- hloubavou a čirou tuto v dáli

i on se stává vyhnancem, vězněm své pravidelné dávky

už necítí lásku, vodu, nit, krev tekoucí z býčích varlat.

Zápach tkvící v teakovém dřevě.

Mramoroví ptáci usedli v mé hlavě.

V sedmipatrové galaxii iluse domu Harrods

souloží tisíce šejků se svým těžkým parfémem

hnijícím v teakovém dřevě.

Dogmata, postihy, svinstvo, positivní diskriminace vládnou Evropě

svoboda brázdí zruinované mince spodiny

uvězněna v prostoru svého šednoucího kočáru

jak se červené kroniky snažily zastavit…

Zvony stromů bijí o pomoc- chtějí pomoc od

krákajících mramorových ptáků.

Tuny hnusu a nudlí se řinou z mých myšlenek;

podlost, lest, zastavivše sami sebe

nikdo, nikdo, nikdo!

Pláči již sedmý den v žalostném tichu kondomů od Durexu.

Jiskra v očích ztuhla, žadoní?

Na obočí těch,

kteří nechtějí znát cizí stíny zemřelých děl ze sádry

se zmítají obrysy agonie v jižní části San Franciska

pod dohledem Maškar s biči opředenými žiletky zlatými

Tóny řezných ran, krvácející kolena v tichu

v hrozivém tichu- z kocoviny či absťáku?

Dochází mi můj parfém- ooh?!

Čím si mám teď nagelovat vlasy?!-

vždyť mě uvidí, uvidí, uvidí dovnitř

uvidí takého jaký já sám ve svém hnusu

skřípaném nářkem z pekla.

V inkoustu od Mont Blancu se utápí osudy arabských žen,

mrdaných svými čistokrevnými koni s bílou hřívou

Dívka shánějící vaginální gel proti angíně

američtí Janjaweed s kapavkou padají do kolen

před planoucím zrakem jehel stříkaček

toužících dostat žíly s modrou,

zelenou, či jinou krví.

„Proboha! - jen ne tu lidskou.“- smrdí= “Ona je zkažená!“

Ptáci vytesaní z mramoru kvílí Ginsbergovo kvílení

na sedátkách z teakového dřeva.

Hawklinská nestvůra soupeří z Lochneskou o post

první kurvy v Bagdádu.

Prázdné pohledy tupých strojů z Koreje.

Můj telefon zvoní na poplach,

má strach; atak  si říkám,-

kdo s koho?

On neví to sám.

Neví to sám, a ať už to vím,

co dělat má

nechť mu poví jiní.

Zadarmo za třista liber, pod vlivem prášků soupeří s klidem.

Pod vlivem prášků,

jež mu podávají zkorumpovaní byrokrati z Rakouska.

Silná vlna veder udeřila přímo do jeho lupů.

Óoh, mramoroví ptáci!

Kde mám svého kadeřníka a botníka,

krejčího, sekretářku, barmského chlapce,

jenž mi líže prdel po toaletě z diamantového zla.

Óoh, bože, bože, bože, 3h 23min 33s do zkázy v čínském městě!

Potrat doktorky z hor!

Čepele nožů otírající se o můj zabalený krk-

ještě mě nebolí.

Pane vrchní, ten řízek je hnusnější,

než posraná toaleta v židovském městě při Černém Sabathu.

Romeo zahýbá se svou matkou třikrát do hodiny,

vždy ve středu,

já ho viděl, Julie, drahá, proč!?!

Vy, mramoroví ptáci z ryzího kamene těženého v továrnách na slast,

patřícím Pringles.

_ „Mami, on mi to nechce půjčit!“_

_ „Ale drahoušku, nech bráškovi taky trochu amtifetaminu.“_

_ „Tatínek přinese z práce Andělský prach?“ _

_ „To víš, že jo. Vem si zatím trochu morfinu- udělá ti to dobře.“_

Tatínek čeká se svým holým zadkem na rohu ulice,

prose albánského pasáka o fet pro své maličké.

Pavouk přede síť na Guinessův rekord,

Zmanipulován přihlížejícím davem.

Hlava mého schizofrenního dvojčete praská ve švech.

Vím to!

A mramoroví ptáci spontánně pijou mou moč

s pomocí včelích královen ze zapovězeného lesa.

Mně se chce spát…… to bolí!

Orgasmus zamával z levého okénka dětem,

Umírajícím zvolna na leukémii na pískovišti.

Já sám jsem to viděl,

viděl,

viděl!

A žáby kvákají dál.

konec