Krásná vražda

,,Víš, proč tě miluju? Protože jsi ten nejúžasnější, nejkrásnější a nejchytřejší kluk široko daleko!" Tom Power se strojeně usmál. Jeho dívka, Margarietta, se uculila a stiskla jeho ruku. Tom se na ni podíval a na chvilku zauvažoval, co ho na ní vlastně přitahuje. Byla to nepříliš chytrá dívka, která patřila k té lepší vrstvě, a většinu času trávila vyděšenými debatami na téma Jack Rozparovač, což Toma pochopitelně nebavilo. On sám považoval Jacka za nezajímavou osobu, která si jen umanula vraždit lidi. Nic víc, nic míň. Vraždy už ho dávno neděsily. Jeho otec s vraždami obchodoval. Tom znal vraždy odmalička, vraždy byly jeho součástí.

,,Taky tě miluju." řekl, aniž by přemýšlel o významu. Znovu si prohlédl dívčiny rysy. Příliš jemné, až trochu nevýrazné, a rádoby hezky namalované rty, díky nimž vypadala trochu ,,lehčeji". Uměle natočené vlasy vypadaly příliš mrtvě. Rozhodně to nebyla výrazně hezká dívka, za kterou by se chlapci otáčeli.

,,Co kdybychom si dneska vyrazili večer na procházku? Už mě nebaví sedět celé večery doma. To se ani toho Jacka tolik nebojím, nuda je horší." povzdechla si Margarietta teatrálně.

,,Proč ne." řekl Tom netečně. ,,A co kdybychom vyrazili rovnou teď? Vždyť už se stmívá, ať nejdeme v největší tmě."

,,Ale ano, pojďme." Toma měla její hbitá odpověď zarazit, ale byl příliš zaměstnán úvahou na téma co-jsem-na-té-holce-viděl, že si toho nevšiml.

Vyrazili. Ponurý Londýn působil ještě ponurejším dojmem než obvykle. Byl podzim, všude po zemi se válely listy, ale kvůli večernímu šeru nebyly zbarvené všemi odstíny barev, ale byly jen šedivé, monotónní. Foukal studený vítr, který přivál Margariettě pod nohy pomačkané noviny. Na titulní straně byl velký nadpis: JE JACK ROZPAROVAČ OPRAVDU ON? Následovala nudná, sáhodlouhá úvaha o tom, proč by Jack Rozparovač klidně mohl být i žena.

,,Nahání mi to hrůzu." otřásla se Margarietta a přivinula si kabát těsněji k tělu.

,,Ale Marge, drahá, o tom už jsme přece mluvili mnohokrát." povzdechl si Tom.

,,Neříkej, že tě nefascinuje, jak může být někdo tak bezcitný a vraždit tolik nevinných. I když u těch děvek se mu ani nedivím."

,,Ale drahá, co to říkáš?" podivil se mladý Power, který nikdy neslyšel, že by jeho milovaná sympatizovala s názory šíleného vraha.
,,Jsou odporné. Měly by se vymýtit."

,,Přestaň, Marge." zarazil ji Tom. Tma už si našla cestu do všech koutů, přestávali vidět sami na sebe. Šli hezkým malým parkem.

,,Jistě, ty se ho bojíš, že ano? Jako všichni?" ušklíbla se Margarietta. Tom se nestačil divit. Vždyť to byl vždycky on, kdo jí říkal, aby se nebála, že je to zbytečné!

,,Samozřejmě, že se nebojím. Mně by neublížil.

,,Jak si můžeš být tak jistý?"

,,Nejsem přece děvka, ne?"

Náhle ho Margarietta porazila. Nevěděl, kde se v té dívce vzalo tolik síly, ale brzy ležel na zemi, ona na něm seděla a z jejích očí nevyzařovala obvyklá naivita a hloupost. Byly to zlé, krvelačné oči.

,,Zapomněl jsi, že se jmenuju Margarietta Jacquelline Smithová." zatrylkovala. Z kapsy kabátu vytáhla ostrý, stříbrný nůž.

,,Margarietto... ty?" Na nic víc se nevzmohl. Náhle mu vraždy nepřipadaly tak normální, jako vždy.

,,Ano, já." přitakala Margarietta. ,,Hraná hloupost, můj drahý, je nejspolehlivější."

,,Marge, miláčku, přece bys mě nezabila!?" snažil se Tom vyprostit z jejího sevření, ale marně.

,,Ale ano, zabila." odporovala mu Margarietta. ,,Zase jedna taková krásná vražda... Lepší než děvky." Ostřím nožem lehce přejela po jeho tváři. Odhrnula mu tmavé vlasy z čela a hleděla mu do zářivě modrých očí. ,,Krásná vražda..."

,,Margarietto, drahoušku, prosím..." žadonil. Zvonivě se zasmála. Navzdory situaci si uvědomil, že když si nehraje na hloupou, vypadá nádherně.

,,Promiň, ale už nemůžu přestat. Teď ne..." V září měsíce se zalesklo ostří nože...

Těsně před jeho hrudí se náhle zarazila.

,,A ještě..." dodala, ,,čekáme spolu dítě. Jsem těhotná."

Vytřeštil oči.

,,Vážně? A nechceš, aby naše dítě mělo otce?" chytil se jako tonoucí stébla.

,,Ale kdepak! Naše dítě pochopí, že otce mít nemohlo... Bude to totiž syn, a bude se jmenovat Jack."

Znovu natáhla ruku, jak se rozmachovala.

,,Margarietto..." zašeptal a z očí mu vytryskly slzy.

,,Ššš..." řekla a přitiskla mu prst na rty. ,,Říkej mi jen... Jack..."

A ostří nože se v měsíčním svitu zalesklo podruhé...