Hélótův výsměch

Sním svůj život pod vesmírnou bání
Já, hélót vášní, zde žiji svůj sen
A s každým tepem a vydechnutím v plen
Vám dávám jedu číš‘, jen pijte z mojich dlaní

Vyklované srdce, hlas rozeklaný zlobou
A kusy skal svých něh a vábení
Beze studu nasyťte se, dost mám kamení
Dostatek kamení srdcí nás obou

Však možná převelice mýlím se, má paní
V pohárech mých stříbří se aqua vitae
Že nikdy nebyla to zášť a oním citem
Wertherovská láska, jíž se tak straním…