Klídek

Klídek

Tahleta chvilka klidu
mi přišla sem tak nečekaně.
Ve věku  rychlých slibů,
ležím si pomalu a odevzdaně.

V duchu mi píšťalka píská,
jako by někdo vařil kávu.
Chci toho asi moc získat,
ztracených věcí mám plnou hlavu.

Poslouchám kapky deště,
co mrakem byly opuštěné.
Jak dlouho věřit ještě,
vzdorovat větám které tvrdí že ne.

"Chrr, chrr" - snad
kukačka v hodinách si dává asi dvacet,
zaplatím za všechny rád,
ne, slečno, vážně mi nic nemusíte vracet.

 

Dívej šnek,
celej svůj domek zase na zádech si nese.
Nehledám majetek,
kdo by se táhnul s ním při procházce v lese.

Kopeček zmrzliny
je letní dovolená na severní točně.
Nechci číst noviny,
přeju si abys byla tady jenom pro mě.

Na střeše vrabec si
zpívá že taky rád by holubici v hrsti měl.
Brzo se vyčasí
a já si vzpomenu že na smutek jsem zapomněl.

Modrá a zelená,
to nebe na trávu se z oblohy kouká.
Už vím co smysl má,
za tímhle kopcem čeká nádherná louka.

"Chrr, chrr" - snad
kukačka v hodinách si dává asi dvacet,
zaplatím za všechny rád,
ne, slečno, vážně mi nic nemusíte vracet.

 

Dívej šnek,
celej svůj domek zase na zádech si nese.
Nehledám majetek,
kdo by se táhnul s ním při procházce v lese.

Trvalo dost dlouho,
než bílou díru v černé oponě jsem objevil.
Jen za chvilku pouhou,
poznám okamžiky o nichž jsem snil.

Z toho je mi jasný,
že když je člověk občas velkej snílek,
přijde i to krásný,
a tak se netrap - říkám klídek, klídek...