Báseň o kvetoucí impresi

Poněkud nešťastný knoflík zmáčený od deště.

Již pátý den obloha nemění barvu,
zastřená zvukem kovových strun,
jen červotoč prolézá dubovou harfu
                            Stojící moment pln ozónové chuti na jazyku.
a mizantrop usedá na válečný trůn.

Rolníci bojují se zářící tmou,
zmáčení voskem dalekých hvězd,
hospodský harmonikář začíná tu svou,
nevěda, že stíhá ho trest.
                            Děvko.

Za okny podivná kvetoucí imprese,
                            Mravouk cosi v rohu si vykresluje.
snad zítra již přijdou si pro mě,
než rozvlhlá půda strachem se zatřese
a tlející tělo vysměje se dámě.
                            Je nám tak teplo a krásně.

A já Vás proklínám... básně.

---