Žena "Druhá"

Žena „Druhá“

(M - W)

            Seznámili se, jak už to tak v životě nebývá, na pohřbu. Truchlící vdovou nebyla žádná postarší žena, nýbrž 24letá studentka medicíny. Harmonické manželství jí vydrželo bez tří měsíců 2 roky. Manžel, odbarvený blonďák nosící pouze košile, zemřel pro našince kuriózní smrtí, když jako nově povýšený do funkce ekonomického náměstka jel na obchodní jednání do Bhútánu. Domlouval nákup použitých CNC strojů pro firmu. Ve volném dnu si zaplatil místní specialitu, výlet do buše na chytání hadů, aby prý byl připraven na nával adrenalinu, až se prý jednou stane ředitelem. Nestal. Jeden ho uštknul, když uplatil místního domorodce, že se s ním vyfotí kolem krku.

            Druhá na sobě měla černý kostýmek, na můj vkus na pohřeb manžela až nestydatě krátkou sukni, vlasy precizně sepnuté sponkou z Orsay, kterou Tmavovlasý osobně vybíral. Vybavil si, jak se kdysi potkali v tramvaji se zesnulým, tehdy velice čilým živým – zrovna se po zkoušce ožral jako prase, a poprosil Tmavovlasého jedoucího směrem do města, aby koupil něco pro Druhou. Zapoměl na její svátek. Kytka, sponka, parfém. Sponka tedy byla přítomna, parfém jsem cítil rovněž z první řady, jen kytka již byla zřejmě v květinovém nebi, o něco dříve než její dárce. Druhou prakticky viděl jen jednou na vlakovém nádraží, kde jen letmo pozdravil v současnosti nebožtíka, jenž se s ní vedl za ruku. Jinak z vyprávění.

Smutek a samota jsou společníci, se kterými člověk nerad tráví jakýkoli delší čas, a tak se, ani nevím jak, stal Tmavovlasý, nazvěme to třeba „opěrnou holí“ Druhé. Snad díky badmintonu, možná díky poezii, kterou oba psali či jen díky náhodě.

            Po čase se Tmavovlasý odhlásil z kolejí a nastěhoval se, tajně pro okolí, k Druhé. Měl klid na studia, ona o starost méně jak zaplatit nájem. Náklonnost se změnila ve vztah. Nejprve si ničeho nevšiml, ale teď, když se na vše dívá zpětně, to bylo evidentní, a je nepochopitelné, jak indicie znamenající zkázu nemohl nevidět.

Vešel do koupelny a sáhl rozespale do rohu umyvadla po svém kalíšku s kartáčkem na zuby. Prohmátl a otevřel oči. Byl na poličce vedle jejího. Dokončil ranní hygienu a vrátil hrníček na pro něj obvyklé místo. Snídaně byla tradičně v obýváku a v televizi běžela Snídaně s novou. Druhá odcházela do zaměstnání o půl hodiny dříve. Nesnášel koukat se ráno na ty žvásty, tak televizi po jejím odchodu vždy vypnul a odebral se snídat do lodžie, kde měli malé posezení. Ze školy se stavil u holičky, neb vlasový porost na jeho hlavě se podobal spíše květáku než účesu. Vrátil se od holičky, u které jako vždy nechal o 20Kč víc než tři předchozí pánové. Prý hustší vlasový porost. ´Prostě mám vlasy tam, kde být vlasy mají a koleno tam, kde má být koleno, ale kráva holička je zřejmě jiného názoru´ pomyslel si. Nikdy se na sebe nedíval, když holička Tmavovlasému ukazuje svoji práci a podsouvá, jak mu to po jejím zásahu sluší, jak to měl hrozné a jaký je teď z něj fešák. Baba. Odemknul 3 zámky a boty dal vedle botníku, aby do nich jen vklouznul, nazul papuče po zesnulém, neb si v hyperkrámech vzpoměl na vše, ale na papuče nikdy. Směřoval přímo do lednice, aby stláskal něco šunky s jogurtem. Ještě s plnou pusou šel vynést koš. Ve dveřích  narazil na Druhou zrovna ve chvíli, kdy vracela jeho boty do botníku. Políbil ji jedním mastným hubanem, popřál krásného dne a pokračoval v cestě. Po návratu si vlezl do vany, aby smyl zbytky vlasů a doholil místa, kam by holičku nikdy nepřipustil. Osprchoval se a napustil vanu, do které nalil zbytek lahvičky s pěnou.

„Mohu za Tebou?“ ozvalo se přes umakartovou zeď z kuchyně.

„Samozřejmě, Lásko, už tu na Tebe čeká jeden nahý potápěč,“ zazpíval. Druhá vstoupila do koupelny již nahá, ponořila své labutí tělo do lázně a opřela se o Tmavovlasého zády. Chvíli se bavili o tom, co bylo ve škole a co v práci, koho  potkali, co přečetli a co podělali.

„Namydlím Ti záda tím mandlovým sprchovým gelem, ano?“  a začala měnit polohu.

„Nechci, Lásko,víš, že to mandlové mi přijde příliš ženské.“

„Ale M....“ nedopověděla a dívala se tak, že podvolil. Takové to podvolení pro toho druhého. Ten pocit, kdy Vám to vlastně nijak neublíží a je vám to v podstatě jedno a ji to očividně potěší. Příště to bude třeba naopak. A když ne, hlavně, že jsme/jste spolu...

„Ten sestřih ti sluší,“ a mydlila mu dál záda  hydratační žínkou nasáklou mandlovým aroma.

„Nechtěl bys zkusit nějaký přeliv?“ a jakoby nic pokračovala v masáži jeho hřbetu.

„Coooo?“ otočil se na ni a vytřeštil oči, „Pře...co?“ a čuměl jak čerstvě vyoraná myš.

„No přeliv. Myslela jsem něco jako blond.“

„Nebudu ze sebe dělat nějakýho nagelovanýho šulína,“ odsekl a vystartoval z vany. Druhá se viditelně rovněž urazila.

Uběhlo pár dní. Aniž by to čekal, nastal den - jejich poslední. V noci měl šílené sny a ráno ho vzbudila ruka v rozkroku a divný smrad podobný pachu odlakovače na nehty. Druhá se tulila a viditelně sobě i Tmavovlasému chtěla dopřát ráno z nejhezčích, převlečené do ranního sexu. Je pravda, že tak vášnivou ji za celou dobu nezažil, a poté, co mu splnila i jednu z tužeb, kterou před tím odmítala, děkoval i on, ateista, bohu. Chvíli pak leželi a hleděli do zdi.

„Už musím běžet, tak odpoledne, M...., pááá!“ rozloučila se nakonec a vyšla z pokoje.

´Zdálo se mi to, nebo opravdu jako by mi chtěla říci Michale,´pomyslel si. Michal bylo jméno jejího zesnulého. Přešel to a usnul. Vzbudil se v 10, natáhl nové slipy značky Metro které dostal od Druhé, a doufal, že stihne alespoň 3. hodinu v 10:15. Vrazil do koupelny, hmátl po kartáčku, který byl zase tam, kam ho nedal, natlačil na něj pastu a ani si nevšiml, že to vlastně není jeho kartáček. Nebyl ani Druhé. Opláchl  obličej, promnul oči, nasadil čočky a koukl do zrcadla. V hubě cizí kartáček, na nohách papuče po zesnulém a na hlavě nějaké odbarvené pruhy jak přechod pro chodce. Najednou mu to docvaklo. Kouknul na obšité M „nových“ slipů. Stáhl je ze sebe a chvíli nahý panikařil. Běhal z pokoje do pokoje. Sedal si a zase vstával. Nakonec si sbalil svůj batoh, klíče od bytu hodil na zem v kuchyni a zabouchl dveře. Vytáhl boty z botníku, neb vedle samozřejmě nebyly, zkontroloval v pomatení, jestli alespoň ty jsou jeho, nebo je na nich „M“. Nápis Adidas značil, že byly moje. Papuče narval do botníku. Seběhl patro, vrátil se zpět k botníku a narval je na místo svých bot. Pro dalšího, aby si hned zvyknul na roli staronového Michala. Jmenuji se Waldemar.