Nikdy neříkej nikdy

Před dávnými a dávnými časy, žil byl jeden moudrý panovník. Jeremiáš se jmenoval, všichni jeho poddaní ho milovali, šlechtici obdivovali a církev k němu chovala úctu jako k žádnému jinému vládci před ním ani po něm. A ti všichni byli přesvědčeni, že je Jeremiáš velmi spokojen, vykonal za svou dlouhou vládu hodně dobrého a teď, když se dočkal požehnaného věku, zdálo se, že si konečně odpočine a bude poklidně vládnout své zemi až do smrti. Jenže Jeremiáš sám stále cítil jakousi podivnou prázdnotu, nebo možná touhu, jen si nedokázal představit, po čem by právě on ještě mohl toužit. Až jedné bouřlivé noci, kdy jej od spánku vytrvale zrazoval hrom, rozzuřený echem hradních zdí, konečně pochopil, co mu ještě chybí ke štěstí. Jakoby mu hrom napověděl. Císař. Císařský titul. Císařská koruna. Císařská moc. Král se usmál do noci.

Chvilkové omráčené ticho v místnosti se změnilo v hlasitý hovor . „Ticho!“ zvolal král. „Všechny oči, podlité modrou krví, se k němu obrátily. „Už jsem se rozhodl. Stanu se císařem. Cožpak na to nemám právo? Nejsem snad takový, jak se o mě říká?“ „Ale Vaše Výsosti! Současný císař, Levech III., je na vrcholu sil! Ten se nikdy nevzdá trůnu.“ „Nikdy neříkej nikdy, můj milý rytíři, nikdy neříkej nikdy.“

V jiné síni, na jiném hradě na míle daleko, zavládlo omráčené ticho, které se po chvíli změnilo v hlasitý hovor. „Moje rozhodnutí je nezvratné.“ řekl císař a posadil se na trůn. „Ten sousední král Jeremiáš není pod Naší kontrolou. Jeho zem je bohatá, on je mocný, doma už dosáhl všechno. Teď se bude chtít prosadit v cizině.“ „Ale Vaše Veličenstvo, Jeremiáš je už starý na taková dobrodružství. Jeho hlavní starostí teď bude jeho nástupce. A navíc, nikdy by se neodvážil vystoupit proti Vám.“ Ale císař odpověděl : „Nikdy neříkej nikdy.“

Po několika měsících tajného zbrojení, tajného výcviku vojsk a tajného rabování hospodářství jak země krále Jeremiáše, tak říše císaře Levecha III., oba panovníci stanuli na hranicích svých států s početným vojskem v zádech. Oba plánovali rychlý a překvapivý útok a byli velmi překvapeni, když na opačném břehu hraniční říčky, která oddělovala jejich země, spatřili početná vojska toho druhého. „Generále, jak to, že o tomhle naše výzvědná služba nevěděla?“ zeptal se král. „Generále, jak jste mohl dopustit, aby tohle našim zvědům uniklo?“ zeptal se císař. Generálové na sebe zoufale pohlédli. Situace se zdála být velmi nebezpečná, ani jeden z panovníků nechtěl krveprolití, plánovali obsadit hrad svého soka a tak donutit jeho zem k poslušnosti. Ale teď to nepřipadalo v úvahu. A tak se obě vojska utábořila, než se Velcí rozhodnou, co a jak.

Král Jeremiáš se potichoučku vykradl ze svého stanu, obešel stráže a překročil říčku, aniž by si ho někdo všiml. Došel až ke stanu císaře, zhrozen nedbalostí vojáků. Císař ještě nespal a nebyl ani překvapen, když uviděl svého protivníka stát přímo před sebou. Pokynul mu, aby se posadil a nalil mu z karafy víno.

Oba muži té noci dospěli k dohodě, kterou ztvrdili podpisem mírové smlouvy. Z protivníků se stali přátelé a od té doby vládne mezi Jeremiášovým královstvím a Levechovým císařstvím pokoj, mír a čilý obchodní ruch.