Překvapení

Bylo sychravo, to jednoznačně. Vlhkost vzduchu se blížila parametrům deštného pralesa. No, co z toho? Nejspíš chřipka. Jestli se dá nějaké počasí počastovat slovem vlezlo, pak to bylo právě tohle. Mlha, jako na Sibiři. Ne, moment. Nesmysl. Mlha, jako u Sherlocka, tak se to říká. I když Sibiř, ta se dneska taky nezapře. A vůbec, jak bylo loni touhle dobou? Podzim si člověk vždycky v průběhu roku tak zidealizuje. Proč má vlastně lidský mozek tendenci pamatovat si jenom to pozitivní? Třeba loni v listopadu určitě nebylo jenom jasno, polojasno až místy zataženo, s korunami stromů v té nejrozmanitější paletě barev, výhradně podle posledních výkřiků módy. Ale Sam se loňský podzim právě takhle vybavoval. Nejspíš si vzpomínala na fotky z časopisů, ne na skutečnost. Odkdy taky bývá ve Skotsku přívětivé počasí? Natož na podzim. Ale o počasí tady vůbec nejde.

Bylo brzo ráno a Sam zrovna mířila na nádraží. Na zádech táhla rozměrnou krosnu a kolečka jejího kufru dost nepříjemně poskočila, vždycky když se do cesty přimotal nevhodně umístěný smotek mokrého listí, případně nezodpovědně pohozená větvička. Ale i přes nástrahy počasí a línání zeleně, dorazila nakonec Sam na nádraží. Po několikaminutovém prohledávání kufru dokonce našla i peněženku, což jí značně usnadnilo koupi jízdenky. Pak už jen vděčně nastoupila do vlaku a zhroutila se na sedadlo v prvním volném kupé, na které narazila, což nebyl problém, protože celý vagon byl jaksi prázdný. To ale Sam nevěděla. Další věc, o které neměla ani tušení, byla ještě zajímavější. Všechny ostatní vagony totiž byly cestujícími přímo přeplněny. Sam ale byla především šťastná, že je konečně v teple a taky byla ospalá, protože musela kvůli odjezdu brzo vstávat, takže v ní tahle nezvyklá vlaková situace nevzbuzovala žádné podezření. Vlastně, určitě by jí to všechno připadalo zvláštní, kdyby si ovšem vůbec něčeho zvláštního všimla.

Když se vlak po chvíli rozjel, Sam už spokojeně spala. Nevěděla o světě, netušila, co se odehrává za jejími pevně zavřenými víčky. A že toho nebylo málo. Vlastně, jak se to vezme. Stalo se totiž něco vskutku obtížně pochopitelného. Vagon, ten téměř prázdný vagon, ve kterém nepřítomnost cestujících, či personálu, narušovala pouze spící Sam, jel v jednu chvíli po kolejích a najednou prostě zmizel.

Sam se probudila. Nebo spíše byla probuzena, i když si nebyla tak úplně jistá, co její náhlou bdělost způsobilo. Možná nadbytek prostoru. Sam i její sedadlo se totiž už nenacházely v kupé. Podivně vysoký sloup uprostřed jakési místnosti kruhového půdorysu, ohraničené několika patry něčeho, co vypadalo jako balkony v nějakém futuristicky řešeném divadle. Sam si připadala tak trochu jako uprostřed arény. Cítila na sobě pohledy tisíců očí, ale nikoho ani nezahlédla. Bylo tam úplné ticho. Co se to děje?! Jak… Sam náhle znovu usnula.

Vlak drkotal nerušeně dál směrem na jih. Za oknem se už začínala rozplývat mlha a první paprsky slunce si nesměle razily cestu k povrchu země. Jeden takový paprsek dopadl i na tvář mladé ženy, sedící u okna v jednom kupé přeplněného vlaku.

„A určitě tady seděla už před tím? Mě se to nějak nezdá…“

„Zbláznil ses? Co si myslíš, že jí sem někdo teleportoval, nebo co…?“

Sam otevřela oči. Znovu je zavřela. Otevřela. Její obočí opustilo svou běžnou polohu výměnou za vyšší oblasti jejího čela. Jak se tu vzali všichni ti lidé? Kdy nastoupili? To už jsme za první zastávkou? Podívala se z okna. Ne, to určitě nejsme… Že by nastoupili těsně po mě? Páni, spala jsem vážně jako dřevo. A ten sen… Sam se pořádně rozhlédla. Tohle je kupé, do kterého jsem nastoupila?

Vysoko nad veškerými hlavami, konkrétně na Orbitě, se zatím vedla podivná debata.

„Co když jí dojde, že sedí jinde, než původně?“

„I kdyby, kdo jí to bude věřit, prosím tě. O to vůbec nejde. Horší je, že se ti ten vlak nepodařilo správně zabezpečit. Jak se tam dostala, jak to, že vůbec do toho vagonu nastoupila? To mi vysvětli!“

„Ehm…Rušení ve vysílání. Možná.“

„No jistě. Co taky od tebe čekat jiného. Víš co, raději letíme pryč. Materiál na opravy máme, tak balíme.“

Ani jedna jediná sonda pochopitelně nic nezaznamenala. Přitom stačilo tak málo a lidská civilizace mohla navázat velmi zajímavý první kontakt, jenže, na oběžné dráze je prostě zmatek. A tomu se říká pokročilá technologie…