Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZeleňáčci
12. 09. 2007
1
2
516
Autor
Veži
zeleňáčci1
Bylo krásné odpoledne a tak jsem si řekla no co , nebudu sedět doma půjdu se trochu projít do lesíčka.Před lesem je veliká louka a na ní spoustu kytiček a různé druhy trávy.Ale to sluníčko pěkně pálí říkám si, co se takhle natáhnout na krásnou heboučkou louku a trochu si odpočinout.
Tak jsem si lehla do chladivé trávy a spala jsem a spala a najednou cítím jak sluníčko už nepálí a tak si říkám o je tak už musím jít asi domů, bude brzo večer.
Pomalu otevřu oči a najednou vidím milion malinkých lampiček, které krásně svítí a malinké zelené skřítky kteří stojí nade mnou a prohlížejí si mě.Kde to jsem a kdo jste ptám se???V životě jsem neviděla takové malinké skřítky a nebo ještě spím a všechno se mi to jen zdá.
Ale kdepak babičko jsi u nás u zelených skřítků u zeleňáků.A hned jeden přes druhého mi začali povídat jak se jmenují a co dělají až mi šla hlava kolem.
Musíte pomalu to nejde se takhle překřikovat, jeden po druhém mi pěkně řekněte kdo jste a co tu děláte.
Přišel ke mě co nejblíže malý skříteček, hubený a říká že se jmenuje Travňáček.
Říkám och je Travňáčku ty jsi ale hubený.Trochu se přikrčí a říká no jo ale já mám nejvíc práce.Ptám se a copak děláš?? Sázím trávu a víš kolik je nás druhů?? Strašně moc, proto jsem tak hubený, nezastavím se někdy ani v zimě.
Ale Travňáčku to je mi líto ale určitě to děláš rád protože trávy je tu opravdu hodně a je krásně zelená , hustá a vysoká , je vidět že jsi opravdu snaživý.
Ale Travňáčku to je mi líto ale určitě to děláš rád protože trávy je tu opravdu hodně a je krásně zelená , hustá a vysoká , je vidět že jsi opravdu snaživý.
A kdopak je to támhle v koutku??? Pojď ke mě blíž a řekni mi jak ty se jmenuješ?
No já se jmenuju Pampelišák a taky mám hodně práce jako Travňák.Taky musím vysázet hodně pampelišek a taky když není moc velká zima moc neodpočívám.To támhle Jitrocelák ten je tlustej ten odpočívá hodně, někdy celou zimu.
Hele Pampelíšáku nežaluj říká Jitrocelák já se taky snažím ,ale v zimě mi to prostě nejde jako tobě a Travňákovi.Musím čekat do jara a potom pracuju pořád abych to stihl všechno vysázet.A vůbec já nejsem nejtlustší, nejtlustší je přece Žaluďák, ale to jen proto, že musí celou zimu spinkat a odpočívat.Musí čekat až se oteplí a pak může pracovat.Jako Kaštánek, ten taky musí v zimě posbírat síly a spinkat.A vůbec nejlíp se má Orchideják, ten prospí skoro celý rok a sází jen v létě a to jen opravdu chviličku.Ale někdy prospí i celé leto a nesází, já nevím proč.Ale slyšel jsem, že musí být dobrá hlína a hlavně prokypřená od krtečků a pak Orchideják taky sází, ale jen opravdu málo.
A copak děláte v zimě vy milý skřítkové?? Copak opravdu celou zimu pracujete a nebo spíte???
O ne říká Pampelišák taky si musíme čistit nářadí, jako jsou malé lopatky a i hrabičky.Všechno musíme připravit.Ale taky si někdy i hrajeme na honěnou nebo na schovávanou a někdy i trochu zlobíme, ale jen trochu protože na to nemáme moc času víš.
A tak skřítkové vyprávěli a vyprávěli až mě to unavilo a ani jsem se nestačila zeptat kde to vlastně bydlí a zase jsem usnula.
Když jsem se probudila tak sluníčko už zapadlo za lesíček a tak jsem musela pospíchat domů. Ne že bych se bála tmy, to ne ale když se setmí tak mají být všichni už doma.
Celou cestu jsem přemýšlela jestli se mi to zdálo a nebo jsem opravdu byla u skřítků???
Strašně se těším do postýlky protože jestli se mi to zdálo tak se musím do toho snu znova vrátit a zeptat se kde vlastně žijí ty zeleňáčci.A jestli se to dozvím tak vám to zase někdy napíšu.
zeleňáčci 2
Byla neděle odpoledne a tak jsem si řekla.No když jsem se tak hezky najedla tak se musím taky projít trochu ven.Nejde pořád sedět jen doma a koukat z okna.
Svítí sluníčko tak co se neprojít třeba k řece.A tak jsem šla.
Šla jsem po malé cestičce lesíčkem kde to krásně voní a je tam spousta kytiček a ptáčků, ráda to tam poslouchám.
U řeky stojí veliké stromy, jmenují se vrby a jejich větvě se dotýkaj řeky a hned opodál je krásný mohutný dub.
Nějak mě zmohla ta cesta, sednu si tady pod ten veliký strom a budu se dívat na tu krásnou velikou řeku.A tak jsem si sedla, opřela se a nějak se mi oči přivíraly......
Ale co to?? Něco mě cvrnklo do hlavy a znovu a znovu a tak se podívám co to je a žaludy padají ze stromu jako kdyby pršelo a všechny se smějí
Ahoj babičko, to jsme vyrostli co?? Pamatuješ?? já jsem Žaluďák a to jsou moji bráškové.Ozývá se z koruny stromu
Byla jsi u nás ve velké říši, tam na té veliké louce.
No páni já už na to úplně zapoměla vy jste ale velcí a co ostatní zeleňáčci ??? Co Pampelišák a Jitrocelák???Víte něco o nich???
Podívej se na louku babičko a uvidíš jak tam krásně pampelišky svítí.Svítí až do noci než se uzavřou ale jakmile ráno slunko pampelišky pošimrá tak jsou zase krásně veliké jako lampičky. Teď moc času ale Pampelišák nemá, protože brzo bude podzim a musí honem přidělávat padáčky na semínka aby doletěly co nejdál, víš
Já všechno vím babičko,protože odtud z té mé výšky to vidím.Každý dne přibyde tolik pampelišek, někdy je i počítám ale to jsem pak tak unavený.A to ještě musím počítat moje žaludy kolik jich mám pustit dolů na zem aby nás potom nevyrostlo moc stromečků víš.Taky když potkáš nějaké děti tam jim musíš vyřídit že nás musej sbírat aby měla zvířátka v zimě co jíst.A teď to zkus nás spočítat a uvidíš jaká je to dřina.
Ale prosímtě nepovídej počítání není dřina to je přece radost umět počítat ne?Tak já to teda zkusím.Ale když jsem se podívala na zem- bylo tam tolik žaludáčkůl že jsem nevěděla kde začít.A tak jsem začala od velkého kmene a tady je jeden, dva tři....
Nějak se u té řeky ochladilo , to nejde sedět na zemi takhle dlouho.Taky ani ptáčky nevidím, jsou určitě už v hnízdečku u maminky tak já musím taky honem domů, no vidíte děti zase jsem se nezeptala kde ta velká říše zeleňáčků je a nebo že by se mi to zase jen zdálo???
zeleňáčci 3
Bylo pár dní ošklivo a abych vám děti pravdu řekla vůbec se mi nechtělo jít ven.Ale navštívil mě soused, takový malý šedivý dědeček a říká.Pojď babičko trochu ven na procházku.Ale dědo mě se vůbec, ale vůbec nechce, protože venku je pořád ošklivo.Ale děda se nenechal odbýt a pořád mě přemlouval abych se šla projít.
Dívala jsem se co to má dědeček v ruce a říkám , dědo na co máte ten košíček to chcete jít na houby nebo co???Ale kdepak babičko musím si jít natrhat trochu bylinek protože mě zlobí kašel a vy by jste babičko taky potřebovala trochu bylinek jste taková bledá.
A tak jsem si řekla no co tak půjdu na chvíli s dědečkem,. pořádně se obléknu a je to.
Tak jme se vydali za město na velikou louku kde už to znám ale vůbec jsem nevěděla že tam rostou nějaké byliny.
Samozřejmě dědečkovi jsem nic neřekla co se mi na té louce přihodilo, že jsem tam asi viděla skřítky.Ještě by se mi smál.
A tak děda popošel a začal něco sbírat a já se rozhlížela jestli náhodou neuvidím nějaké malinké zelené skřítky.koukám,koukám, ale nikde nic. Ale v tak vysoké trávě by mě musel skřítek bacit něčím do nohy abych ho nepřehlídla..
Nějak mě to unavilo to hledání skřítků a tak volám na dědečka a ptám se ,tak co dědo jak dlouho ještě budete sbírat?? A on na mě volá že už má půl košíčku a že nám to oběma stačí.Tak dobře říkám dědovi tak půjdeme domů ale nejdříve mi ukažte co jste tam vlastně nasbíral.
Podívám se do košíčku a co nevidím.To jsou přece Jitroceláčci nebo se mi to zdá??? Smějí se na mě a volají ahoj babičko, vzpomínáš na nás?? Jak bych na vás mohla zapomenout říkám.Nebolí vás to když vás ten dědeček trhá??Ale kdepak babičko , to je dobře že nás trhá, protože my jsme bylinka skoro na všechno.My vyléčíme hodně nemocí víš.Taky nás musí ještě dědeček usušit a potom si z nás udělá čaj. Tak to jsem ale opravdu nevěděla říkám do košíčku Jitroceláčkům.
Dědeček se otočí a říká: s kým si to tu babičko povídáš?
Ale s nikým odpovím a vidím jak se mi Jitroceláčci smějí, jen si tady přemýšlím nahlas jak se to z těch bylin dělá víš, ten lék nebo jak se to užívá.A dědeček mi odpoví.To musím nejprve usušit a potom si dám pár lístečků a uvařím si to jako čaj.
Tak jsme povídali a povídali a najednou koukám že už jsme doma.Tak se mějte hezky dědo , jsem z toho výletu unavená jdu si lehnout do postýlky.
Děda říká jo jo babičko jen běžte a zítra vám přijdu udělat čajíček z těch mých bylinek.Uvidíte jak zrůžovíte.
To vítě děti už se docela těším abych takový čajíček z Jitroceláčků ochutnala, tak honem do postýlky dobrou noc
2 názory
Kde jsou proboha uvozovky a čárky tam, kde mají být? Vypadá to dost odfláknutě. Motiv pěkný, ale .... nemůžu dát tip něčemu tak odfláknutému, kdy si člověk ani nedá práci se zvýrazněním přímé řeči a členěním vět. A to "och je" a "o je" mi tam přijdou navíc... a je toho víc, je to prostě ...no "nedotažené" je slabé slovo.